Austrálie 2015

Čtvrtek 5. 2.

Přesně o půlnoci mě nakládá Pepa v Hylvátech a jedeme do Libchav, kde přestupujeme do Otova auta, které nás má dopravit na letiště do Frankfurtu. S Blankou už jsme čtyři a v Sopotnici nakládáme Petra a pokračujeme do Hradce Králové. Zde na nádraží už čekají Láďa s Vladimírem a jsme tedy kompletní sedmičlenná výprava (Ota, Blanka, Pepa, Luboš, Petr, Vladimír a Láďa). Bohužel jsme nedojeli daleko a asi v 1,15 hod. auto náhle vypovědělo službu a zastavili jsme na okraji dálnice u benzinové pumpy. Ota se naštěstí hned dovolal svému společníkovi Tomášovi a švagrovi Jirkovi, kteří se ihned vydali nás zachránit. Čekáme jen asi do půl třetí a ve 2,40 po přeložení zavazadel odjíždíme dvěma náhradními auty až do Frankfurtu, kam přijíždíme asi v 8,40 ráno. Zabalíme baťohy do folie, odbavíme se celkem bez problémů na dalekou cestu a asi v 14,50 s malým zpožděním odlétáme. Petr s Vladimírem odlétají v 17,40 do Paříže.

 

Pátek 6. 2.

Po dlouhém nočním letu přistáváme v 8,10 místního času (časový posun + 7 hod.) na letišti Changsha v Číně. Jedná se o technické mezipřistání, přesto musíme vystoupit, procházíme kontrolou a znovu nastupujeme do stejného letadla. V 10,00 hod. odlétáme do Guangzhou (Kantonu). Zde přistáváme v 11,00 hod. a autobusem nás dopraví do letištní haly.  Do dalšího odletu máme dost času a tak hledáme, kde koupit jízdenky do města. To se po chvíli podaří a vyrážíme místním metrem do třetího největšího čínského města. Absolvujeme zajímavou prohlídku, navštívíme tržnici, parky s jezírky a typickou čínskou výzdobou, muzeum  Zhenhai Tower a monument Vat Sen. Vracíme se metrem na letiště a utrácíme zbylé juany za chleba. Odbavujeme se a odlétáme ve 21,00 hod. do Sydney.

 

Sobota 7. 2.

Po dalším dlouhém letu, kdy mj. přelétáme rovník a obratník Kozoroha, přistáváme v 9,00 hod. místního času (posun proti Číně + 3 hod.) v Sydney. Po odbavení a vyzvednutí baťohů hledáme půjčovnu aut Atlas. To se po menším úsilí podaří a pronajímáme si dvě objednaná auta, obě místní výroby značky Holden. Dalším problémem k řešení je hledání domku, kde bydlí náš australský známý Pavel Franc. I to se zadaří a jsme pozváni do Pavlova bytu ve čtvrti rodinných domků blízko pobřeží. Pavel nám půjčuje důležité součásti vybavení jako je vařič, bomba na vaření, chladicí box, nádobí a další věci. Dáme si kafíčko, slivovici a probíráme naše cestovatelské plány. Pak jedeme do města na první nákupy potravin. Já zmatkuju s hledáním mobilu, ale nakonec je nalezen zahrabán v baťůžku. Vracíme se k Pavlovi a vyrážíme k moři. Zkoušíme první koupání v poměrně dost rozbouřeném oceánu. Pak také poprvé vyzkoušíme australskou specialitu – barbecue, což je nerezové zařízení k opékání steaků a dalších specialit vybavené plynovou bombou a přístupné každému zdarma. Opékáme steaky a klobásky a zapíjíme australským „krabičákem“ a českou slivovicí. Vracíme se k Pavlovi a přespíme dílem ve venkovní sušárně nebo u Pavla na verandě.

 

Neděle 8. 2.

Ráno Ota poprvé vyzkouší kuchařské vybavení a vaří k snídani hovězí polévku. Pak vybaveni od Pavla celodenními jízdenkami (důchodci 2,5 dolaru, ostatní 25 d.) a s Pavlem jako průvodcem vyrážíme autobusem do centra Sydney.  Prvním cílem je nejznámější atrakce – Opera house. Obcházíme celou operu, podíváme se i dovnitř, fotíme operu a také Harber Bridge a krásné panorama města s mnoha mrakodrapy. Vracíme se do přístavu osobních lodí Circular Quay a lodí jedeme do zálivu Watson Bay. Dále jdeme pěšky přes pláž a po pobřeží s pěknými výhledy až k majáku Hornby Lighthouse. Zpět na autobus a s ním na Bondi Beach. Prohlídka pláže a nákup skromného oběda a dále na Bondi Junction do města. Nakupujeme první suvenýry a zmrzlinu u Mc Donalda za 50 centů. Pokračujeme vlakem na Kings Cross s malou procházkou centrem města. Dále vlakem na stanici Town Hall. Prohlédneme si nejprve známé obchodní centrum Queen Victoria Building se sochou královny před budovou a budovu radnice. Vlakem zpět na Circular Quay a pak lodí pod mostem Harber Bridge až do Parramatty, poslední úsek náhradním autobusem pro nedostatek vody v zálivu. Procházka Parramattou k nádraží a vlakem zpět do centra a autobusem do našeho azylu k Pavlovi Francovi. Nocleh opět ve druhé sušárně (Blanka se nechtěla skamarádit s brouky, které ji tam nahnal soused při kropení trávníku).

 

Pondělí 9. 2. Sydney – Blue Mountains – kemp Mount York. Ujeto 195 km

Ráno po Otově snídani se loučíme na měsíc s Pavlem a vyrážíme směr Homebush – do olympijského parku v Sydney. Necelou hodinku si prohlížíme olympijský areál s mnoha stadiony, každé olympijské město zde má svůj stožár, na tabulích jsou vyryta jména sportovců a další zajímavosti. Potom pokračujeme na západ směr Blue Mountains. Zastavujeme na parkovišti u žel. stanice Wentworth Falls. Dáme si oběd, (tj. i v dalších dnech chleba s něčím – máslo, sýr, tuňák apod. a k tomu vždy česnek nebo cibule). Pak se vydáme na delší výlet, nejprve Darwinovou stezkou do údolí až k vodopádu Wentworth Falls. Cesta pokračuje jako National Pass trail a vede téměř kolmými skalními stěnami dolů k vodopádu a opět nahoru traversem údolím s krásnými výhledy a kolem menších vodopádů zpět až k restauraci a po silnici k našim autům u stanice Wentworth Falls. Po nádherném výletu jedeme do Katoomby a hledáme kemp, který nakonec najdeme až za Katoombou na kopci Mount York. Už potmě vaříme a stavíme stany.

 

Úterý 10. 2.  Blue Mountains – Three sisters. Ujeto 83 km

Po snídani necháme stany na místě a vyrážíme zpět do Blackheathu. Odbočíme vlevo ze silnice a po prašných cestách jedeme až k pěkné skalní vyhlídce Anvil Rock. Dále si prohlížíme krásné skalní útvary Wind eroded cave a pokračujeme na vyhlídku Perrys Lookdown a poté další krásnou vyhlídku Pulpitrock Lookout. Počasí není sice ideální, ale příroda je tady nádherná a málo turistů. Vracíme se do Katoomby a jdeme na nejznámější vyhlídku Echo point s vyhlídkou na Tři sestry. Tady už je ten správný turistický mumraj, jdeme traversem až pod lanovku, která vozí turisty z údolí nahoru. Chtěli jsme jít původně až na dno údolí, měníme ale plány a vracíme se směr Blackheath. Odbočíme na vyhlídku Govetsleap Lookout s vyhlídkou na vodopád a údolí, které jsme projížděli ráno.  Ještě se zastavíme před naším kempem na vyhlídce do údolí západním směrem, kudy pojedeme zítra. Večeře a spíme na stejném místě.

 

Středa 11. 2.  Mount York – Oberon. Ujeto 95 km

Ráno po snídani sbalíme stany a vyrážíme na krátkou vycházku po okolí našeho tábořiště na kopci Mount York. Jsou zde pěkné vyhlídky a zajímavé objekty připomínající stavbu silnice přes Blue Mountains, historii poštovní dopravy a další zajímavosti. Vracíme se na hlavní silnici, po ní vpravo do údolí a po několika km vlevo na silnici Jenolan Caves. Pěknou krajinou po dobré silnici dojedeme až k jeskyním Jenolan Caves. Je to celý komplex jeskyní, při vstupu prochází silnice tunelem přes jeskyni, nad ním je velké skalní okno – úžasná scenérie. Kupujeme si vstupenky na prohlídku krápníkové  jeskyně Lucas a absolvujeme zajímavou prohlídku asi 1,5 hod. Dáme si tradiční oběd a pak vyrazíme na výlet ke skalnímu oknu Charlottes arch a dále na kopec nad údolím. Cesta na vrcholu končí a tak se vracíme terénem strmým kopcem a zpět k Charlottes arch a k vyhlídce do kaňonu a nakonec navštívíme zdejší specialitu – jeskyni bez průvodce. Vracíme se známým tunelem k autům a odjíždíme směr Oberon, kde nacházíme na naše poměry luxusní kemp. Vaříme večeři, sprcha v teplé vodě, praní prádla.

 

Čtvrtek 12. 2.  Oberon – Canberra – Kemp Cotter Dam. Ujeto 317 km

Po snídani odjíždíme přes Taralgu a Goulburn do hlavního města Austrálie – Canberry. Je také součást Australian Capital Teritory – Teritoria hlavního města. Jdeme na prohlídku nového parlamentu, prohlédneme si celou budovu a fotíme okolí. Od parlamentu vede rovná několik kilometrů dlouhá cesta až k válečnému památníku. Potom hledáme Cookův památník, což je vlastně velký vodotrysk uprostřed jezera. Nakonec navštěvujeme válečný památník, který je součástí výše zmíněné cesty. Jsou zde památníky jednotlivých válek ve světě (např. korejská, vietnamská apod.) a na konci cesty velká budova s expozicemi uvnitř i venku. Bohužel jsme přišli asi půl hodiny před zavírací dobou a nestihli jsme si celý památník uvnitř prohlédnout. Australané jsou na své vojáky velice hrdí, probíhá zde také právě nějaký ceremoniál. Válečné památníky jsou prakticky ve všech větších australských městech. Odjíždíme z hlavního města a po kratším hledání nacházíme kemp u přehrady Cotter Dam.

 

Pátek 13. 2.  Cotter Dam – Ngarigo kemp v NP Kosciuszko. Ujeto 255 km

Našim dnešním prvním cílem je Canberra Deep Space Communications Centre, což je jedno ze tří kosmických center ve světě s obřími teleskopickými anténami a muzeem o historii kosmonautiky (vstup volný). Po velice zajímavé prohlídce pokračujeme do národního parku Tidbinbilla. Podnikáme zajímavou vycházku po parku, je zde několik kratších i delších okruhů. Zblízka vidíme klokany, ptáky Emu, hady, vodní ptáky a nakonec si nafotíme zblízka i roztomilé koaly. Moc pěkné místo. Odjíždíme přes Tharwu, Calwell, Michelago, Cooma až do Jindabyne ve Snowy Mountains. Nakupujeme zásoby v supermarketu a pak hledáme kemp ve směru na Thredbo. Nacházíme pěkný kemp u řeky.

 

Sobota 14. 2. Mount Kosciuszko 2229 m. Ujeto 128 km

Po dobré Otově snídani odjíždíme přes Jindabyne na Charloltte Pass. Počasí nevypadá moc dobře, ale přesto vyrážíme po široké cestě směr Mount Kosciuszko. Prší a fouká a po asi 6 km docházíme ke kamenné chatce, kde se dá schovat, občerstvit a usušit.  Pokračujeme po cestě k vrcholu, chvíli déšť ustává a je i trochu vidět do kraje. Obcházíme vrchol, potkáváme Vladimíra, který se vrací po delší trase. Pod vrcholem se znovu rozprší a na vrcholu nejvyšší hory Austrálie je počasí hrozný – zima, vítr, déšť, viditelnost nulová. Fotíme se na vrcholu a rychle spěcháme zpět. Na rozcestí se jednoznačně rozhodujeme vrátit se nejkratší stejnou cestou. Lije jako z konve a pořádně fičí. Zastavujeme se na známé chatce. Snažíme se roztopit oheň se špatným nářadím (tupý klín), kamna roztopíme, ohříváme se a obědváme. Počasí je naprosto beznadějné a tak vyrážíme do deště. V totálním lijáku a větru spěcháme k našim autům v Charlotte Pass. Docházíme úplně zmrzlí a promoklí, z pohorek vyléváme vodu a rychle se převlékáme. Odjíždíme do Jindabyne, nákup v supermarketu a návrat do našeho kempu. Chvíli ještě prší, tak čekáme v autě, potom déšť konečně ustává. Pepa hledá svůj stan, který si ráno neukotvil a někde zmizel. Vaříme večeři a přespíme ve stejném kempu.

 

Neděle 15. 2. Ngarigo kemp – Melbourne. Ujeto 640 km

Ráno po snídani odjíždíme přes Thredbo, fotíme suché lesy v sedle a dále okolo Snowy Mountains přes Khancoban, Corryong, Wodondgu, Wangarattu, Benalu, a Seymur až do Melbourne. Chtěli jsme přespat někde před městem, ale kemp se nám nepodařilo najít, tak jsme na přání Vladimíra a Pepy jeli až na pláž v Melbourne, kde však kemp nebyl a nakonec jsme přespali na pláži. Tak jsme si alespoň dali půlnoční koupel v oceánu na Adama a Evu, voda byla v té době úplně klidná jako v rybníku. Brzy po půlnoci se však zvedl vítr a v noci docela fičelo.

 

Pondělí 16. 2. Prohlídka Melbourne – Windham kemp. Ujeto 72 km

Ráno se snažíme zajet do centra města, ale moc se nám to nedaří. Zaparkujeme v okrajové části, Ota s Blankou zůstávají u aut a my ostatní vyrážíme do města. Máme problém s nákupem jízdenek na MHD, kupujme nakonec jízdenky s kartou za 13,5 AUD. Jedeme autobusem do centra k nádraží Flinders street. Navštívíme infocentrum, vyzvedáváme mapy a další materiály a pak jedeme kousek tramvají k Shrine Of Remembrance (Svatyně příměří) – vojenskému památníku. Prohlížíme si památník a fotíme krásné panorama Melbourne z ochozu. Pokračujeme do královské botanické zahrady, kterou procházíme a pak se vracíme zpět a přes most do olympijského areálu. Prohlížíme si zvenku stadiony, včetně toho největšího pro kriket a nakonec se zastavujeme u Rod Laver arény – dějiště tenisového Australian Open. Dostáváme se i dovnitř arény a fotíme si dějiště známého grandslamového tenisového turnaje. Vracíme se podél Yarra river s krásnými výhledy na melbournské mrakodrapy a výletní lodě na řece až k informačnímu centru a nádraží. Nastupujeme do historické tramvaje City circle a jedeme směrem k přístavu. Vystupujeme a fotíme přístav a panorama města z druhé strany. Vracíme se k tramvaji a jedeme až k parlamentu. Parlament si fotíme jen zvenku, na prohlídku bychom museli čekat a tak si prohlédneme alespoň kostel Sv. Patrika a vracíme se přes park a potom městskou dopravou až k našim autům, Otovi a Blance. Odjíždíme z města směr Geelong a na nocleh zastavujeme na tábořišti u hřiště a železniční trati.

 

Úterý 17. 2.  Windham kemp – kemp u dvanácti apoštolů. Ujeto 269 km

Ráno se vydáváme přes Geelong a naším dnešním cílem je Great Ocean road. Je to nádherná pobřežní silnice kolem Pacifiku s mnoha atraktivními zastávkami. Je na seznamu kulturního dědictví Unesco a postavili ji po první světové válce bývalí vojáci.  První naší zastávkou je vyhlídka Point Addis – vychutnáváme si první výhledy na skalnaté pobřeží a procházíme se také po pláži. Jedeme dále přes Anglesea a další zastávkou je maják Split Point Lighthouse. Opět krátká vycházka k majáku a prohlídka okolí s výhledy na oceán a pobřeží. Pokračujeme do Lorne, kde odbočíme do vnitrozemí na cestu k vodopádům Erskine Falls. Jdeme se podívat na vodopády, které nejsou příliš bohaté na vodu, ale příroda je tradičně pěkná s obrovskými kapradinami. Vracíme se zpět na Great ocean road a jedeme přes Apollo Bay až k odbočce na Great Otway National Park. Jedeme po silničce, která je známá největším výskytem koal ve volné přírodě. Několikrát zastavujeme a fotíme koaly ve větvích eukalyptů. Na konci silnice nás překvapí v infocentru poměrně vysoké vstupné do areálu majáku Cape Otway a tak jdeme jen na procházku po okolí a maják vidíme pouze zdálky. Vracíme se na hlavní silnici a hledáme kemp. Utáboříme se v placeném kempu „U klokanů“. Navečer fotíme stádo pasoucích se klokanů na okraji kempu, v noci nám poskakují klokani v těsné blízkosti stanů.

 

Středa 18. 2.  Kemp u 12 apoštolů – kemp Boroughuts v NP Grampians. Ujeto 241 km

Také dnešní den strávíme na Great Ocean Road a to s jejími nejznámějšími atrakcemi. První zastávkou je Dvanáct apoštolů – skalní sloupy v oceánu. Některé apoštoly už sice sebrala voda, vyhlídkové okruhy jsou ale přesto nádherné. Celý dnešní den strávíme vlastně na krásných vycházkách po vyhlídkových okruzích podél oceánu s vyhlídkami na nejroztodivnější skalní útvary, jeskyně, pláže a další zajímavosti na těchto okruzích. Další zastávkou je Rock Ard Gorge, což je soutěska, kde ztroskotala plachetnice toho jména a zachránili se pouze dva mladí lidé. Je zde mj. také malý hřbitov. Velká část tohoto pobřeží nese název „pobřeží vraků – „Schipwreck coast“ protože na dně leží nejméně 70 ztroskotaných lodí.  Poslední dnešní známou atrakcí je London Bridge, což byla donedávna velká skalní brána v oceánu, jejíž oblouk se však v roce 1990 zřítil právě v době, kdy na konci skály byli dva milenci, jež musel zachránit vrtulník. Pokračujeme po velké oceánské cestě do Warrnamboolu a po několika kilometrech tuto silnici opouštíme a vydáváme se na sever.  Přes Penshurst a Dunkeld se vydáváme do národního parku Grampians. Postupně se přibližují krásné hory, vjíždíme do lesního údolí a zaparkujeme v docela příjemném kempu. Vítají nás zde pasoucí se klokani, někteří docela ochočení. Pozorujeme, jak navštěvují stan sousedních afgánců a svačí jejich zásoby. Další klokani nás překvapili schovaní ve křoví při hledání dřeva na oheň.

 

Čtvrtek 19. 2.  NP Grampians. Ujeto 52 km

Čekají nás dva dny v nádherném NP Grampians. Ráno jedeme kolem jezera Bellfield do centra  parku – Halls Gap. Navštívíme místní infocentrum, kde zjišťujeme informace pro naše výlety a obstaráváme si mapy. Dnes vyrážíme na okruh „Wonderland Loop“, což se dá přeložit jako smyčka zemí divů. Jdeme přes Venus bath (venušinu lázeň) kolem malého vodopádku Splitters falls přes Grand Canyon, kde horolezí parta malých horolezců, a dále na křižovatku cest, kde část skupiny jde navíc okruh doprava přes krásné skalní útvary, až ke známe skalní vyhlídce Pinnacle. Okruh je dost náročný na velké převýšení a taky je velké horko. Scenérie a výhledy jsou ale fantastické. Celý den fotíme jako o závod. Když si vychutnáme a nafotíme všechny výhledy, vracíme se po okruhu do Halls Gapu. Smyjeme prach u vodovodních kohoutků v parku a po odpočinku ještě vyrážíme autem na vyhlídku Boroka Lookout. Je ještě ve vyšší nadmořské výšce než Pinnacle a nabízí další zajímavé výhledy do širokého okolí pohoří Grampians. Vracíme se přes Halls Gap do našeho kempu.

 

Pátek 20. 2.  Boroughuts kemp – kemp u písečné duny u Menigie. Ujeto 468 km

Ráno po snídani balíme stany a vyrážíme do informačního centra Brambuk. Kromě infocentra je zde zajímavé muzeum aboriginské kultury, tj. původních obyvatel Austrálie. Prohlédneme si muzeum včetně promítnutí filmu ze života aboriginců. Jedeme opět přes Halls Gap až k odbočce na vyhlídku Balcony. Uděláme si dvoukilometrovou vycházku na pěknou skalní vyhlídku, kde fotíme odvážné záběry na skalních převisech. Vracíme se k autům a pokračujeme k odbočce na vodopády MacKenzie. Opět procházka k vodopádům, většina výpravy dojde jen k prvním menším vodopádům a já s Petrem sejdeme dolů až pod docela mohutné vodopády (na zdejší poměry). Tím jsme vyčerpali turistický program v NP Grampians a vyrážíme směr Adelaide. Na návrh Pepy a Vladimíra trochu měníme trasu a jedeme k oceánu do města Kingston SE přes Edenhope a Naracoorte. Koupání v oceánu se ale nakonec nekoná, protože jsme nenašli žádný vhodný přístup. Táboříme na zajímavém místě v buši. Řešíme náš další program, protože hrozí rozdělení skupiny, nakonec se ale rozdělení nekoná a celý program dojedeme společně.  Večer hledáme a fotíme Jižní Kříž.

 

Sobota 21. 2. Kemp u Menigie – Adelaide – kemp Nort Parham.  Ujeto 246 km

Po snídani odjíždíme do dalšího velkého města – Adelaide. Podaří se nám zaparkovat docela dobře blízko centra a vyrážíme na prohlídku města. Přes park dojdeme k St. Peters Cathedral (prohlídka katedrály) a dále kolem stadionu Adelaide Oval, přes řeku River Torrens s výhledy na město k Festival Centre a k Parliament a Government house (vládní budovy a parlament). Jdeme dále k národnímu válečnému památníku a kolem budov univerzity až k botanickému parku. Trochu jsme se rozdělili, někteří se vrací a já s Láďou ještě nalézáme správný vchod do botanické zahrady a prohlížíme si velice pěknou botanickou zahradu s pavilony a skleníky tropických rostlin a květin. Vracíme se na North road a po ní do centra města až na pěší zónu a do místního infocentra.  Na pěší zóně sledujeme hudební produkci domorodce a v infocentru kromě materiálů využíváme zdarma internet na poslání mailů domů. Scházíme se u našich aut docela utrmácení, protože je zde velké vedro, téměř 40 st. Po malém obědě vyrážíme z města na sever a po asi 50 km odbočíme k oceánu do skromného kempu. Leží u velice mělkého zálivu, kde stovky metrů je voda po kotníky a místní zde loví kraby. Pepovi se žádného ulovit nepodařilo, tak si dáme tradičně Otovu večeři.

 

Neděle 22. 2.  Kemp Nort Parham – Coober Pady.  Ujeto 798 km

Po osmé ráno odjíždíme na sever přes Port Pirie do Port Augusty. Využíváme možnosti vykoupat se v moři před dlouhou cestou do australského Outbacku. Najíždíme na známou Stuart Highway a začínáme ukrajovat nekonečné kilometry v této pusté liduprázdné krajině. U osady Pimba odbočíme do městečka Woomera. Je zde zajímavá expozice letadel a různých raket v exteriéru a také muzeum (nebylo v provozu). Woomera byla po druhé světové válce až do roku 1971 využívána Velkou Británií jako raketová základna pro zkoušky raket dlouhého a středního doletu a také Austrálie odtud vypustila svoje první družice. V oblasti se také prováděly v padesátých letech minulého století zkoušky jaderných zbraní. Celá zdejší oblast má také název Woomera prohibited area (zakázaná zóna). Vracíme se na naši higway a jedeme stále na sever před Glendambo až do známého hornického městečka Coober Pedy. Je známe jako hlavní město opálů, které jsou zde těženy a také pro domy umístěné pod zemí pro velká horka, která zde panují. S obtížemi hledáme kemp, který nám překvapivě otevře dobrý muž otevřením vrat do dvora, kde se kemp nachází. Nacházíme se už v oblasti, kde denní teploty vystupují na 43-44 st. a i večer je stále kolem 35 st. Navíc zde všude celý den otravují malé mušky, které lezou do očí, uší, nosu, úst atd. V tomto minikempu máme pitnou vodu, sprchu a vše co potřebujeme.

 

Pondělí 23. 2.  Coober Pady – Uluru – NP Kata Tjuta.  Ujeto 782 km

Ráno si ještě v klidu prohlížíme hornické městečko, fotíme zajímavé stavby a hornická zařízení. Nakupujeme v místním supermarketu a mají tu i poštu. Potom vyrážíme dále na sever přes Marlu a Kulgeru až na křižovatku silnic v Erldundě. Cesta je to fádní, stále po rovině s úseky rovnými až 30 km pustou krajinou bez lidského osídlení. Krajina není ale úplně suchá, je zde většinou alespoň nějaké zeleň v podobě různých keříků. Pokud jsou na mapě jezera, jsou většinou vyschlá jako bílá solná jezera. Po cestě obdivujeme „roud trainy“, což jsou nákladní soupravy ve složení tahač + čtyři návěsy o délce až 53 metrů, které si to po Stuart Hwy fičí rychlostí kolem 100km/hod. V Erldundě odbočíme vlevo na Lasseter Hwy na jeden z hlavních cílů naší expedice – Uluru. Nejprve zastavujeme a fotíme falešnou Uluru – kopec Mount Conor a po několika km už se nám zjevuje nádherný monolit – Ayers Rock. Dojíždíme až na místo večerního focení, ale máme smůlu, je zataženo, dnes tady dokonce pršelo. Přesto si Uluru samozřejmě fotíme a jedeme až těsně pod skálu, kde jsou vycházkové trasy s impozantními pohledy zblízka na tento úžasný monolit. Navštěvujeme informační centrum, kde zjišťujeme informace o možnostech výstupu a auty objíždíme celý monolit a hledáme výstupovou trasu. Potom se vydáváme do kempu vybaveném sprchami a bazénem a tomu odpovídající cenou. Vzhledem k tomu, že ale za kempy většinou neplatíme nic, jednou za čas si to můžeme dovolit.

 

Úterý 24. 2.  Výstup na Uluru – Kata Tjuta – parkoviště za Erldundou. Ujeto 439 km

Ráno vstáváme dříve a ještě za tmy vyrážíme na východ slunce. Je ale bohužel stále zataženo a tak se focení Uluru s východem sluníčka nekoná. Přesto nějaké ranní fotky uděláme a jedeme k začátku výstupové trasy. Je úplně ideální počasí – zataženo, neprší, nefouká a teplota taky není extrémní. Výstup je možný pouze v ranních hodinách a nesmí pršet nebo příliš foukat. Jako jedni z prvních stoupáme po strmé drsné skále podél zajišťujících řetězů nahoru. Stále fotíme a užíváme si silný zážitek výstupu na symbol Austrálie. Cesta je dost strmá ale při troše opatrnosti bezpečná. Postupně strmosti ubývá a nahoře je cesta mírnější a trochu členitá, vyznačená na zemi bílými čarami. Je trochu zataženo, občas vysvitne sluníčko, teplota ideální, na vrcholu trochu fouká – ani jsem se nezapotil. Dosahujeme vrcholu, fotíme vrcholovky a výhledy, svačíme a užíváme si to. Pomalu se vracíme stejnou cestou na parkoviště. Splnili jsme dva hlavní cíle naší cesty – výstupy na nejvyšší horu Austrálie a na Uluru. Vracíme se do kempu, nakupujeme trička v infocentru, vaříme a jdeme se vykoupat do bazénu. Sbalíme stany a jedeme se podívat na skalní útvary Kata Tjuta (Olgas). Zastavujeme na vyhlídce a fotíme celou scenérii skalních útvarů. Dojedeme až ke skalám a jdeme na vycházku do Windy Valley. Od rozcestí cest se však vracíme, cesta je uzavřena pro velké horko. Skály jsou krásné, ale těžko už to může překonat zážitek z výstupu na Uluru a tak se vracíme zpět. Jedeme naposledy kolem Uluru a přes Yularu až na křižovatku silnic na naši známou Stuart Hwy v Erldudně. Hledáme nejbližší tábořiště a zastavujeme přímo u hlavní silnice. Najdeme zde Australany, se kterými jsme nocovali v Coober Pedy. Zapojuju se výjimečně do přípravy večeře smažením bramboráků.

 

Středa 25. 2.  Outbackem přes obratník Kozoroha na Ďáblovy kuličky.  Ujeto 597 km

Ráno vyrážíme opět na dlouhou cestu po Stuart Hwy. První dnešní zastávkou je odbočka k místu, kde dopadaly meteority – Henbury Meteority Conservation Reserve. Jedeme asi 15 km po prašných cestách a pak malá vycházka po naučné stezce kolem několika různě velkých kráterů s popisnými tabulemi.  Zpět na hlavní silnici a po ní až do hlavního města Severního teritoria – Alice Springs. Zastavujeme se v dopravním muzeu na okraji města, prohlížíme si ale pouze venkovní exponáty. Vyjedeme na kopec Anzac Hill s výhledy na město. Ve městě nakoupíme zásoby a pokračujeme v cestě na sever. Zastavujeme se na místě, kde je vyznačen obratník Kozoroha, a fotíme se. Další zajímavou zastávkou je Ti Tree Roadhouse. Je zde typická zájezdní hospoda obsazená místními aboriginci, kromě běžných potravin a různých suvenýrů zde prodávají i výrobky aboriginců – např. bumerangy, hudební nástroje digeridů apod. Setkání s domorodci je docela silný zážitek. Ota si domlouvá i foto. Jedeme dál až k cíli dnešní etapy – Devils Marbles (Ďáblovy kuličky). Přijíždíme navečer, kdy jsou zdejší skály ideálně nasvíceny a tak fotíme spoustu fotek krásných skalních útvarů. Je zde i tábořiště s nejnutnějším vybavením. Stavíme stany, vaříme a po setmění máme silný zážitek, když náhle se ozve vytí divokého psa Dingo asi 30 m od našich stanů. Svítíme baterkou na psa, který pobíhá okolo. Jedna z nejteplejších nocí, večer je 35 st.

 

Čtvrtek 26. 2.  Devils Marbles – Glen Nalton Park.  Ujeto 862 km

Ráno se rozloučíme s ďábelskými kuličkami a jedeme do
Tennant Creek. Zde navštívíme informační centrum, které je spojeno s malým hornickým muzeem. Dojedeme na křižovatku silnic Three ways a zde se rozloučíme po několika tisících kilometrech se Stuart Highway. Odbočíme vpravo na východ na Barkly Hwy a po ní jedeme směr Camooweal a Mount Isa. Loučíme se se  Severním teritoriem a vjíždíme do státu Queensland. Před Mount Isou odbočíme k jezeru Lake Moondarra. Koupeme se v jezeře, které má vodu teplou jako ve vaně, v tak teplé vodě jsme se nikdy nekoupali a už asi ani koupat nebudeme. Hledáme kemp a spíme sami ve skromném kempu u jezírka.

 

Pátek 27. 2.  Glen Nalton Park – Aligator Creek kemp u Townswille.  Ujeto 847 km

I když máme proti plánu už několikadenní náskok, přesto honíme kilometry a spěcháme z horkého vnitrozemí k oceánu. Původně jsme měli jet nejkratší cestou do Brisbane, ale s ohledem na časový náskok a přání Pepy s Vladimírem navštívit velký bariérový útes jsme se rozhodli jet severní cestou do Townsville. Jedeme tedy přes Cloncury, Julia Creek a Richmond stále na východ po Flinders Hwy. Zastavíme se v městečku Hughenden, kde jsme chtěli navštívit muzeum dinosaurů, je však bohužel zavřeno. Fotíme si jen dinosaury venku a pokračujeme dál. Zastihne nás silný liják s vichřicí, která láme stromy a na silnici objíždíme spoustu spadlých větví i celých stromů (naštěstí na auta nespadne nic). Další zastávkou je městečko Charters Towers. V 19. století zde byly objeveny údajně nejbohatší ložiska zlata v Austrálii a zlatá horečka zde propukla v plném rozsahu. Z té doby je zde řada památek, celé město má zajímavou architekturu, je zde spousta originálních stylových budov z té doby, např. první taverna ve státě Quensland a další. Těžba zlata zde byla v poslední době dokonce obnovena. Uděláme si procházku po městě, fotíme a také nakupujeme zásoby a nějaké suvenýry. Po více jak 800 dnešních km dojíždíme až do Townsvillu na pobřeží Pacifiku a hledáme kemp. S těmi km jsme to přehnali a únava řidičů je víc než patrná. Blanka se proto do nás večer pustí a proběhne trochu vzrušená debata.

 

Sobota 28. 2.  Townswille.  Ujeto 89 km

Dnes si tedy uděláme odpočinkový den. Pepa s Vladimírem jedou hledat možnosti výletu na bariérový útes a my ostatní jedeme zpět do Townsvillu a na vyhlídkový kopec Castle Hill. Je zdě několik krásných vyhlídek na město a oceán, v klidu si všechno po ránu procházíme a fotíme. Vracíme se do města a zaparkujeme poblíž pláže. Koupeme se a sluníme na městské pláži, místo pro koupání je ohraničeno bytelnými sítěmi a to ne proti žralokům, ale proti nebezpečným medúzám. Některé jsou údajně smrtelně nebezpečné. Užíváme si odpočinkový den, uděláme nějaké nákupy, k obědu Ota upeče na barbecue ryby. Jedeme za město podél pláží, hledáme mušle, korály a další zajímavosti. Jsou zde mj. stánky první pomoci proti popálení medúzami s lahvemi octa jako účinnou látkou proti popálení. Vracíme se do kempu, kde se setkáváme s Pepou a Vladimírem, kteří se nakonec na útes nevydali.

 

Neděle 1. 3.  Aligator Creek kepm – Platyfus bush kemp v NP Eungella.  Ujeto 455 km

Z našeho nejsevernějšího bodu se vydáváme podél pobřeží oceánu na jih. Jedeme přes Ayr, Bowen,  Proserpine a Mount Ossu podél lánů cukrové třtiny až do národního parku Cape Hillsborough. Zmoženi horkem se chceme osvěžit v oceánu a nacházíme zde krásnou pláž. Téměř všichni vlezeme do vody a chvíli si zde lebedíme. Když vylézáme z vody, přijíždí na pláž auto a místní strážce nám důrazně vysvětluje, že ve vodě mohou být nebezpečné medúzy. Taky se kromě nás nikdo nekoupe. Osvěžení jdeme na výlet džunglí. Nepodaří se nám udělat okruh, protože cesta končí v oceánu (příliv) a tak se vracíme po stejné cestě. Potkáváme lovce krevet, kteří nám ukazují svůj úlovek. Vracíme se zpět na Bruce Hwy a potom odbočíme po vedlejší silnici přes Marian, Mirani a Finch Hatton Gorge. Odtud na sever do kempu Platypus Bush camp v národním parku Eungella. Na krásném místě u vody stavíme stany a vaříme. Ještě večer vyzkoušíme koupání v tůni místního potoka.

 

Pondělí 2. 3.  Platyfus Bush kemp – Krokodýl kemp u Ilbilbie. Ujeto 215 km

Správce tábořiště, který večer tvrdil, že je možné platit kartou, se nedostavil, tak odjíždíme doufaje, že něco ušetříme. Jedeme přes několik brodů na konec cesty a vyrážíme na výlet k vodopádům Araluen Falls. Je to krásná vycházka džunglí se závěrečným nádherným koupáním v tůni pod vodopádem.  Vracíme se a odbočíme ještě k dalším vodopádům Wheel of Fire Falls s dalším koupáním v tůni pod vodopádem. Po návratu na parkoviště nacházíme papír za stěračem se vzkazem od správce kempu, dožaduje se zaplacení kempu. Při návratu se tedy v kempu zastavíme a kempovné zaplatíme (70 AUD). Na hlavní silnici odbočíme vpravo a jedeme přes vesnici Finch Hatton, kde nakupujeme zásoby.  Údolím dojedeme až na vrchol stoupání na vyhlídku Gooles lookout. Obědváme, zážitkem je také místní WC se slušnou sbírkou různé havěti. Jedeme dále a uděláme si malou vycházku na vyhlídku Sky Window. Dojedeme až na Broken River Mountain Resort, což je údajně nejlepší místo pro pozorování ptakopysků (platypus). Bohužel zde nejsme v ideálním čase pro toto pozorování. Jdeme ještě na další zajímavou procházku džunglí, jsou zde mj. vzácné obrovské duby a další flora. U pozorovacího jezírka se znovu zastavujeme, ale ptakopysky vidět nám není souzeno, pozorujeme alespoň vodní želvy. Jedeme zpět přes Marian, Eton, Sarinu, odbočujeme za Ilbilbií směrem k oceánu a hledáme kemp. Na břehu zálivu nás překvapí tabule v několika světových jazycích, včetně čínštiny, které varují před nebezpečím krokodýlů. Terénem na hranici sjízdnosti pro naše auta, včetně brodění špinavými kalužemi, dojíždíme na místo jakési pastviny (řádně poznačkované kravičkami) a rozbíjíme tábor. V noci se některým z nás zdá, jak stany přepadají krokodýli.

 

Úterý 3. 3.  Krokodýl kemp – kemp u Caliope river.  Ujeto 413 km

Ráno se vracíme terénem přes brody na Bruce Hwy. Pokračujeme na jih přes Carmilu a Marlborough do městečka The Caves. Odbočíme do národního parku Mount Etna Caves, kde by měly být volně přístupné jeskyně. Zaparkujeme na konci silničky a od informačních tabuli vyrážíme na procházku do džungle. Daleko však nedojdeme, protože po nedávných bouřích jsou všude popadané a polámané stromy a keře a terén je neprůchodný. Jedeme k jeskyni Cave Capricorn. Poprvé pozorujeme malého klokánka, jak se snaží zalézt do kapsy svojí maminky. Prohlížíme si informační centrum a okolí, a protože jsme už krápníkovou jeskyni v Austrálii navštívili, na prohlídku nejdeme. Vracíme se na Bruce Hwy a jedeme do Rockhamptonu. Chceme zajet na vyhlídkový kopec Mount Archer, ale opět polomy nám v cestě zabrání. V okolí města a ve městě je spousta popadaných stromů, pohromu likviduje i armáda. Uděláme si alespoň potřebné nákupy a pokračujeme na jih do městečka Caliope. Nacházíme kemp poblíž řeky a utáboříme se.

 

Středa 4. 3.  Kemp Caliope – odpočívadlo před Brisbane.  Ujeto 495 km

Ráno po sbalení se přesunujeme na parkoviště k místnímu skanzenu.  Asi 1,5 hod. si prohlížíme zajímavé expozice (domky místních obyvatel, škola, hospoda, soudní místnost, hospodářské vybavení atd.). Pokračujeme po Bruce Hwy přes městečko Gin Gin a Gympie až na Sunshine coast. Hledáme pláž na koupání a zaparkujeme na Coolum beach. Relaxujeme a koupeme se v oceánu. Po osvěžení jedeme dál a zaparkujeme v kempu u hlavní silnice.

 

Čtvrtek 5. 3.  Brisbane – Log Cabin kemp.  Ujeto 283 km

Ráno po snídani jedeme do Brisbane, třetího největšího města v Austrálii a hlavního města státu Quensland (2 mil. obyvatel). Zaparkujeme u obchodního centra, druhé Pepovo auto se odděluje a parkuje jinde. Ota zůstává u auta a my vyrážíme na prohlídku města. Jdeme po Ann street, navštívíme St. John Cathedrale, Anzac Square a dojdeme až k nádraží. Uděláme si odbočku na kopeček k nejstarší budově města Windmill – větrnému mlýnu. Dále jdeme k radnici Townhall a po pěší zóně až k botanické zahradě. Projdeme si botanickou zahradu a fotíme řeku Brisbane river s loděmi a mosty. Vracíme se do města a na ulici Ann street a po ní zpět k autu (se zastávku na zmrzlinu u Mc Donalda). Po menším bloudění se vymotáme z Brisbane (nefunguje navigace) a hledáme Pepovo auto, se kterým se scházíme v nějakém sportovním areálu, kde jsou mj. k dispozici sprchy, které všichni rádi využíváme. Pokračujeme dál do národního parku Springbrook a to až k místu Natural bridge. Jdeme na vycházku k originálnímu „propadlému“ vodopádu, kdy vytvořením otvoru ve skále se vodopád „propadl“ vlastně do jeskyně. Hledáme kemp a díky Vladimírovi nacházíme kemp velice blízko a navíc je na naše poměry velice luxusní (velká kuchyně vybavená vším příslušenstvím). Po večeři ještě většina osazenstva vyráží zpět do jeskyně na focení místní atrakce – světélkujících červů. Vladimír s Pepou jedou k jeskyni ještě jednou na focení měsíčního úplňku.

 

 

Pátek 6. 3.  Lolg Cabin kemp – Woodenbong kemp.  Ujeto 264 km

Ráno se vracíme po místní silničce na křižovatku a pak k vodopádu Purling Brook Falls. Jdeme na výlet k vodopádu. Nejprve ho pozorujeme shora a pak po stezce až pod vodopád. Okružní cesta je zde uzavřena, Ota s Láďou okruh projdou, ostatní se vracíme stejnou cestou a scházíme se na druhé vyhlídce nad vodopádem. Vodopád je vysoký 110 m a vyhlídky jsou nádherné. Po místních silničkách jedeme kolem jezera Advancetown Lake do městečka Canungra a odtud do národního parku Lamington  O´Reilly gesthouse. Našim hlavním cílem zde je stezka korunami stromů, na kterou vyrážíme. Navštívíme ještě malou botanickou zahradu a místní infocentrum s obchodem a letadlem venku. Vracíme se po stejné silnici zpět a zastavujeme se na vyhlídce Kamarun lookout, kde poobědváme. Přes Canungru, Beaudesert a Woodenbong dojedeme až k dnešnímu kempu. Za slušně vybavený kemp platíme dohromady pouze 10 AUD.

 

Sobota 7. 3.  Woodengong  kemp – kemp u Glencoe.  Ujeto 363 km

Ráno jedeme po trase Bonalbo, Tabulam  až do Tenterfieldu. Zde navštívíme infocentrum a kromě mapek turistických atrakcí v okolí nakupujeme také větší množství suvenýrů a to hlavně plyšových koal a klokanů. Z města jedeme do Bald Rock National Park. Cílem je druhý největší kamenný monolit v Austrálii – Bald Rock. Šplháme se na monolit a vychutnáváme si nádherné výhledy na všechny světové strany a taky na skalní útvary okolo nás. Ještě se jedeme podívat do parku Boonoo Boonoo na vodopád a pak se vracíme do Tenterfieldu. Zde utrpí újmu Blančiny drahé sluneční brýle, které se nedopatřením objevily na mém sedadle. Jedeme dál do Glen Innes, kde obdivujeme kamenné menhiry, které zde postavila místní skotská komunita. Dojedeme až do Glencoe, kde nacházíme kemp. Asi 5 km od nás se večer koná asi country festival, nakonec se tam ale nevydáme.

 

Neděle 8. 3.  Glencoe – kemp Grassy Head Holiday.  Ujeto 345 km

Jedeme po New England Hwy na jih. V městečku Gyura fotíme naše auto s tabulí označující ujetí 10000 km na naší cestě po Austrálii. Pokračujeme do města Armidale, kde navštěvujeme infocentrum a potom New England Regional Art muzeum s výstavou obrazů. Vedle je i aboriginské muzeum, dnes ale mají zavřeno. Z Armidale odbočíme na východ a po Waterfall way jedeme až k odbočce k Wollomombi Falls. Zastavíme na parkovišti a jdeme na výlet nejprve k vodopádům Wollomombi a potom k vodopádům Chandler falls. Jde o jedny z největších vodopádů v Austrálii s výškou přes 200 m. Vodopády ale nevidíme celé pro složitý terén, museli bychom se asi dostat až na dno údolí. Výhledy do údolí jsou ale impozantní. Vracíme se na silnici a pokračujeme k odbočce na Point Lookout. Jedeme asi 15 km po prašné cestě na vyhlídku, která je součástí národního parku New England. Díváme se na obrovskou lesní plochu, kde asi není žádná civilizace. Poobědváme na parkovišti a vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme vpravo k Ebor falls. Jdeme na vycházku kolem pěkného dvoustupňového vodopádu. Tím jsme vyčerpali dnešní turistické atrakce a jedem dál přes Dorrigo, Bellingen a Urungu (po cestě nás zastihl výjimečně déšť) až do Nambucca Heads. Zde si uděláme přestávku a později i nějaké nákupy. Hledáme kemp a nacházíme ho ve Stuart Point.

 

Pondělí 9. 3.  Grassy Head Holiday – Sydney.  Ujeto 521 km

Ráno balíme, sušíme stany a pak se vracíme na Pacific Highway a po ní stále na jih směr Sydney. Jedeme přes Kempsey, Taree, Bulahdelah a pak odbočíme do Newcastlu. Projedeme městem až k oceánu a zaparkujeme u pevnosti Port Scratchley. Prohlédneme si pevnost i s exponáty uvnitř a výhledy na město i oceán. Nakonec se vykoupeme v bazénu v mořské vodě. Jedeme zpět na A1 Pacific Hwy a po ní až do Sydney. Navigace se špatnými kontakty se umravnila a tak celkem bez problémů projíždíme celým městem až k domku Pavla France. Provoz je silný, takže nám to trvá dost dlouho a přijíždíme až navečer. Sdělujeme si dojmy z cest a pak vyrážíme k pláži, kde Ota k večeři připravuje na barbecue chobotničky a klobásky. Zapijeme to dvěma krabicemi vína a spíme v parku u pláže „pod stříškou“.

 

 

 

Úterý 10. 3.  Sydney.  Ujeto 41 km

Ráno se scházíme u Pavla, který nám předává bumerangy a odznáčky klokanů. Potom vyrážíme na poslední nákupy do města. Nakupujeme různé suvenýry, jen se nepodařilo koupit trička. Ještě se zastavíme u Pavla, kde si dáme kafíčko. Vracíme se k pláži, kde relaxujeme, koupeme se v oceánu a pomalu balíme na cestu domů. Pepa s Petrem a Vladimírem ještě jedou do města fotit večerní Sydney a nakupovat trička. Opékáme na barbecue poslední večeři a dopíjíme poslední víno. Spíme opět pod stříškou, nikdo nás neruší.

 

Středa 11. 3.    Autem celkem ujeto 10 870 km.

Ráno první ptáčata vstávají ještě za tmy a všichni balíme baťohy. Odjíždíme do půjčovny aut Atlas vrátit auta. Pár set metrů před půjčovnou se nám první Pepovo auto ztrácí a tak ještě chvíli bloudíme a hledáme půjčovnu. To se nakonec podaří a vracíme půjčená auta. Auto půjčovny nás dopraví na letiště. Balíme baťohy do fólie a připravujeme se k odbavení. Odbavení proběhne hladce a v 11,25 odlétáme ze Sydney do čínského Kantonu. Přelétáme opět obratník Kozoroha a rovník a po asi 9,5 hod. přistáváme v Kantonu v 18 hod. místního času. Procházíme kontrolami a putujeme po letišti, cesta je složitá a nakonec zazmatkujeme a hledáme odletový „gate“. Úředníci nás posílají od čerta k ďáblu a zbytečně se vracíme do haly a procházíme znovu odletovou kontrolou. Nakonec to najdeme a s malým občerstvením čekáme na odlet. Letíme asi 1 hod. do Changshy a po krátkém mezipřistání po půlnoci zdejšího času odlétáme do Frankfurtu.

 

Čtvrtek 12. 3.

Po 12 hodinách letu přistáváme v 5 hod. ráno evropského času ve Frankfurtu. Procházíme příletovou kontrolou, šťastně nacházíme všechny batohy. Před halou už nás čeká Jirka Prágr s opraveným autem, které nás zradilo při cestě do Frankfurtu. Asi v 6,15 odjíždíme a po dálnici jedeme přes Norimberk až na hranici v Rozvadově. V Čechách se zastavujeme na oběd v Nýřanech. Pak už po trase přes Plzeň, Prahu, Hradec Králové, Havlovice dojedeme asi v 16 hod. do Ústí nad Orlicí, kde se celá naše anabáze uzavírá.

  • KLUB ČESKÝCH TURISTŮ
  • BO CO spol. s.r.o.
  • Dokempu
  • Cyklisté vítáni
  • Kudy z nudy
  • Turistický portál České republiky
  • BOOKING.COM
  • VODÁCKÉ PŮJČOVNY
  • LE DESIGN STUDIO - TVORBA LOGA A GRAFICKÉHO DESIGNU
  • top50
  • top pce
  • top
  • top 50
  • top
  • camp roku 2016