Gross Glockner 2004

20 položka(ek) « 1 z 3 »

Pátek 17. 9.

Po 20. hodině vyjíždíme z Ústí nad Orlicí osobním automobilem Peugeot combi ve složení Ota (řidič), Luboš, Eda, Radek a Filip. Jedeme po trase Havlíčkův Brod – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Linec – Salzburk – Zell am See – Kals.

Sobota 18. 9.

Celou cestu jsme absolvovali bez problémů se dvěma asi jednohodinovými zastávkami. Ráno v 8,30 hod. zastavujeme na parkovišti u Lucknerhausu ve výšce 1918 m. Dáme si malou snídani z dovezených zásob, přebalíme baťohy a v 9,20 vyrážíme. Je krásné počasí a cíl naší cesty vidíme v celé kráse v závěru údolí. Asi po 45 minutách se zastavíme u chaty Lucknerhütte a dáme si jedno pivko za 2,90 E. Pokračujeme celkem pohodlnou cestou údolím s potokem a zelenými stráněmi. Později se cesta mění v horský chodník  a úbočím vlevo stoupá k chatě Stüdlhütte (2801 m). Další zastávka a další pivko. Je stále krásně, chata je vlastně v malém sedle a tak se nám otevírají další výhledy na okolní alpské kopce. Od chaty lze jít strmě do kopce na Schere, pohodlnější cesta ale vede vpravo úbočím přímo na ledovec Ködnitzkees. Ledovec ve spodní části už hodně teče a výše je pěkně rozbředlý. I když na fotografiích to vypadá, že cesta po ledovci je téměř po rovině, ve skutečnosti je stoupání slušné a stále strmější. Následuje krátký úsek po skále zajištěný lanem, znovu krátký úsek po ledovci na hřeben. Odtud vlevo po úbočí skalního hřebínku po cestě zajištěné ocelovými lany až k chatě Erzherzog-Johann-Hütte 3 454 m. Skupinka se trochu roztáhla, poslední dorazili asi v 15,30 hod. Ota zjistil, že chata je obsazena a že nás nechají vyspat v jídelně na lavicích (po závěrečné ve 22 hod.). Je stále krásně a tak se opalujeme na sluníčku před chatou, jíme něco z našich zásob, něco málo vaříme a pospáváme na sluníčku. Voda je nad zlato a tak chytáme vodu z okapu.

Vidíme výstupovou cestu na vrchol a sledujeme turisty jak se pachtí nahoru a slézají dolů. Samozřejmě také fotíme, včetně západu sluníčka, kdy se rychlé ochladí a tak rychle do chaty a nacházíme útočiště u kamen (která ale nehřejí). Je před námi dlouhé čekání na zavírací hodinu a tak jen tak tlacháme a seznamujeme se s dvojicí hochů z Prahy. Jsme nevyspalí a unavení a rádi bychom zalehli, ale nedá se nic dělat a musíme čekat. Nakonec neodoláme a dáme si další pivko, tentokrát asi za 4,30 E, někteří čaj za 3E a taky čistou vodu na zítřejší výstup – 1 litr za 2,20 E. Když se blíží desátá, vyhledá nás šikovná paní vedoucí a kupodivu se ukáže, že jsou ještě volná místa v noclehárně (matracenláger) a tak nakonec zaplatíme se slevou 13 E za osobu a rychle se přesouváme až do podkroví a zaléháme. Usínáme hned a spíme všichni jak dudci.

Neděle 19. 9.

Vstáváme postupně asi v 6 hodin, rychle se strojíme a připravujeme na výstup (mačky, úvazky, lana, cepíny atd.). Někdo si dá lehkou snídani a někdo ani to ne  a vyrážíme ve dvou skupinách nahoru. První parta ve složení Ota, Luboš a Eda (senioři), druhá skupina  junioři Filip, Radek a německý kamarád Markus z Mnichova,  který zůstal sám a byl rád, že ho kluci vzali na lano. Jdeme po sněhu v mačkách nejprve mírným stoupáním, pak serpentinami prudším svahem a v závěru hodně ostrým stoupáním se zledovatělými místy na  hřebínek pod Kleinglocknerem. Odtud vpravo po skalních plotnách prudký výstup po skalách se  zbytky sněhu, který zde nedávno napadl. Cesta je jištěna kovovými tyčemi a místy kovovými kramlemi a jistícími body. Krizová část výstupu je z Kleinglockneru do sedla pod Grossglocknerem. Cesta je trochu exponovanější, je zde několik trochu těžších míst a tak se tvoří fronty za pomaleji postupujícími lezci. Někteří dost bezohledně předbíhají a vznikají krizové situace. V jednu chvíli se na jedné tyči jistí čtyři družstva ! Eda je trochu na mrtvici, když mu jeden ”šikovný” lezec prošlápne mačkou loket a vyrobí díru na bundě, ale jinak krizová místa překonáme ve zdraví. Ze sedla na hlavní vrchol je už cesta lepší, i když stále dost exponovaná a zajištěná tyčemi a kramlemi. Jsme na vrcholu v 9,18 hod – cesta trvala 2 hodiny. Je nádherné počasí – úplně jasno, teplo, bezvětří  a ideální výhledy na všechny světové strany. Posíláme SMS, fotíme se a kocháme se výhledy na stovky vrcholů,  údolí, ledovce, chaty – no prostě nádherné hory. Je to nepopsatelný skvělý pocit, pro tyto chvíle vlastně na hory jezdíme a vždycky se znovu necháme zlákat a v potu tváře se s rancem škrábeme na kopec, i když některým z nás už není dvacet (Eda ročník 1947, Luboš 1948). Svačíme, kocháme se a asi po 40 min. doráží druhá parta mlaďáků, kteří se trochu víc zdrželi čekáním po cestě. Znovu se fotíme u kříže na vrcholu a asi po jedné hodině strávené na vrcholu se  chystáme k sestupu. Sestupujeme stejnou cestou (celý výstup i sestup se stále jistíme), zvedne nám adrenalin jen jedna bezohledná předbíhačská skupina, jinak je na hřebínku na Malý Glockner poměrně málo lidí, takže se moc nezdržujeme. Ještě nepříjemný sestup po strmém sněhovém svahu, kde Luboš nemístně riskuje bez cepínu a asi ve 12,45 jsme zpátky u chaty. Eda asi 5 minut před chatou zjišťuje, že mu chybí goretexová bunda, ale naštěstí bunda, kterou nechal ráno na zábradlí před chatou, na něj čeká, dokonce ji někdo slušně pověsil na hřebík na chatu, aby ji vítr neodnesl. Moc se nezdržujeme, balíme mačky a úvazky do ranců, malé občerstvení a vyrážíme dolů. Hned po prvních krocích zjišťujeme, že cesta po skalách je pěkně namrzlá a kluzká a tak se poctivě přidržujeme ocelových lan a pěkně pozpátku sestupujeme. Po ledovci to jde rychle, dole ochutnáváme ledovcovou vodu a na konci ledovce vidíme, že dolů lze jít nábližkou přímo z kopce do údolí a tak vynecháváme chatu Stüdlhütte a krpálem klesáme. Vlevo pěkné vodopády a stále výhledy na okolní hory. Kolena dostávají zabrat, ale těšíme se už na pivko na Lucknerhütte. Myslím, že zaslouženě si dáme pivka hned dvě jako odměnu za úspěšný výstup. Sedíme ve stínu před chatou a zjišťujeme, že se začíná ochlazovat a taky nad Glocknerem se objevují první mraky. Než dojdeme na parkoviště k autu, je už vrchol zahalen prvním mrakem. I když jsme ateisti, pánbůh nás má asi rád, protože počasí nám vyšlo úplně ideálně. Vymácháme si unavené nožky v ledovém potoce, převlíkneme se, sbalíme a připravíme k odjezdu, Mezitím dorazili i Radek s Filipem, byli pozváni kamarádem Markusem na Stüdlhütte na džus se štrúdlem, čímž ocenil jejich pomoc při výstupu a sestupu na Glockner. Jsme všichni moc nadšeni výstupem na Grossglockner (3798 m) –  nejvyšší horu Rakouska a vyrážíme na zpáteční cestu. Jedeme přes Kals do Lienzu a dále přes Heiligenblut na Hochalpenstrase. Se zastávkami na vyhlídce Kaiser-Franz-Josef-Höhe a Edelweisspitze projíždíme tuto známou vyhlídkovou silnici. Počasí se ale už zhoršilo, je úplně zataženo a vidíme už jen některé vrcholy. Jedeme přes Salzburk a Linec na přechod v Dolním Dvořišti.

Pondělí 20. 9.

Před půlnocí jsme za hranicemi, dáme si opožděnou večeři v nonstop motorestu. Popojedeme pár kilometrů, odbočíme na vedlejší silnici a vyhledáme místo na přespání v lese. Po náročném dni rychle zalézáme do spacáků a pod širákem usínáme. V noci nás sice postraší slabý déšť, ale jen s mírně mokrými spacáky do rána vydržíme. Sbalíme po 8. hodině a v nejbližší vsi navštívíme místní obchod a dáme si něco malého k snídani. Přes Třeboň, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Havlíčkův Brod dojedeme do Ždírce nad Doubravou. Poslední zastávka v hospodě na malé občerstvení, nakupujeme levný benzin a už bez zastávky dojedeme domů. Přijíždíme asi ve 12,30 hod.

Po všech stránkách úspěšná akce, budeme mít na co vzpomínat.

Luboš.

  • KLUB ČESKÝCH TURISTŮ
  • BO CO spol. s.r.o.
  • Dokempu
  • Cyklisté vítáni
  • Kudy z nudy
  • Turistický portál České republiky
  • BOOKING.COM
  • VODÁCKÉ PŮJČOVNY
  • LE DESIGN STUDIO - TVORBA LOGA A GRAFICKÉHO DESIGNU
  • top50
  • top pce
  • top
  • top 50
  • top
  • camp roku 2016