Madeira 2011

25 položka(ek) « 1 z 3 »

Pátek 15. 4.

V sestavě Ota, Blanka, Luboš, Jitka a Eda odjíždíme v 8,14 vlakem z Ústí nad Orlicí do Prahy. V Praze se scházíme s Láďou z Lázní Bělohradu a odjíždíme na letiště. Cesta proběhla hladce až na jednu maličkost, kdy Ota si odložil krásnou pevnou folii na zavazadla na okýnko u pokladny na nádraží v Ústí (asi se zakoukal na pěknou pokladní) a zapomněl ji tam. Pověřil Láďu, který přijel do Prahy dříve, aby novou folii sehnal v Praze, což se mu nakonec podařilo. Kolem poledne balíme bágly do folie na letišti, poprvé se odbavujeme elektronickou letenkou a odlétáme ve 14,20 portugalskými aeroliniemi směr Lisabon. Posunujeme čas zpět o 1 hodinu a po 3,5 hodinách  a 2 300 km přistáváme v 16,55 portugalského času v Lisabonu. Autobus nás převeze z terminálu č. 1 na terminál č. 2, odkud odlétají vnitrostátní linky. V 18,40 odlétáme z Lisabonu a ve 20,30 (965 km) přistáváme ve Funchalu na Madeiře. Před přistáním pozorujeme ostrov Santó a východní cíp Madeiry – Sao Lourenco. Trochu ve mně hrklo, když zavazadlový pás vyplivl všechna zavazadla a nebyl mezi nimi bágl Jitky. Úředník mně poslal k okýnku hledaná zavazadla, kde se naštěstí bágl našel. Přesunujeme se na zastávku Aerobusu před letištní halou. Podle internetu a dostupných informací má přepravovat cestující TAP do Funchalu zdarma, řidič ale ode všech vybere 5 EUR s tím, že slevy již skončily. Když ve Funchalu vystupuje podezřele hodně lidí, jdu se zeptat řidiče na náš hotel a vystupujeme s Jitkou taky a řidič nám ukáže cestu k hotelu. Je to kousek, hotel hned najdeme, bez problémů se ubytujeme, vybalíme a ještě před půlnocí zaléháme. Zbylá čtyřka z naší party, která pohrdla pohodlím hotelu popojede ještě kousek a přespí pod širákem u parku Svaté Kateřiny.

 

Sobota 16. 4.

Podle dohody se ráno po osmé hodině scházíme na domluveném místě. Někteří doplňují zásoby a já mezitím zjišťuji, odkud odjíždí autobus. Autobusová doprava je na Madeiře zajímavě organizovaná, je zde celkem 5 autobusových společností, autobusy jsou barevně odlišeny, každá společnost má své autobusové zastávky a každá jezdí do určité části ostrova. Měli jsme dost informací předem z Internetu a hlavně podrobný jízdní řád všech linek, takže jsme po celou dobu pobytu neměli s autobusy žádné problémy. Odjíždíme v 9,00 zeleným  autobusem č. 113 společnosti SAM do Baia d´Abra za 2,85 EUR. Jízda autobusy po Madeiře je velkým zážitkem. Autobusy objíždí po místních úzkých silnicích vždy s velkým převýšením všechny vesnice, řidiči jezdí rychle a bezpečně. Neviděl jsem za celou dobu žádnou nehodu. Vystupujeme na konečné na parkovišti, Ota s partou ukrývají bágly a vyrážíme na krásnou túru na nejvýchodnější výběžek Madeiry – Sao Lourenco. Je nádherné počasí a už za chvíli se nám odkrývá první výhled na kolmé skály, skalní ostrůvky v oceánu a záliv. Podobných výjevů vidíme za celý den několik, každý jiný a všechny stojí za to. Jdeme pomalu, často zastavujeme, vychutnáváme zážitky. Dojdeme k budově bývalého statku, kde je v jedné místnosti mini muzeum, občerstvení, suvenýry apod. Cesta končí na kopci nad ním s výhledem na nejvýchodnější cíp Madeiry, který je vlastně ostrovem. Vracíme se po stejné cestě zpět. Na závěr scházíme k oceánu, a protože je hezky, vyzkoušíme koupání v Atlantiku za velkého zájmu nahoře procházejících turistů. Teplotu vody odhadujeme na 17oC. Já s Jitkou se vracíme autobusem do Funchalu, zbylá čtyřka míří na pláž Prainha, kde pod širákem přenocují. Večer jdeme na procházku po městě, venku je překvapivě málo lidí.

 

Neděle 17. 4.

Já s Jitkou ráno v 8,00 stejným autobusem č. 113 odjíždíme na zastávku u tunelu pod Pico do Facho. Čekáme na kamarády, kteří přijíždějí stejným autobusem z opačného směru. Mezitím jsem zjistil nástup na dnešní túru, která začíná na nově obnovené levadě Canical. Jdeme kolem naší první levady s výhledy na Machico. Na konci údolí odbočíme po poradě s domorodci po místní kozí stezce do kopce, až narazíme na širší cestu a po ní se dáme vlevo až na sedlo Boca do Risco. Otvírají se nám výhledy na strmé skály severního pobřeží. Pokračujeme vlevo a čeká nás tzv. North coast track po stezce, která traverzuje velmi strmé severní svahy. Ani se nám nechce věřit, že nějaká cesta po téměř kolmých skalách, které vidíme před sebou, vede. Stezka je ale dobře udržovaná a až na malé výjimky dobře schůdná a bezpečná. Nakonec dojdeme na širší cestu a po ní na asfaltku až na okraj Porto da Cruz. Sejdeme s kopce a v prvním baru doplníme tekutiny místním pivkem. Pokračujeme po silnici směr Porto da Cruz. I když jsme shora viděli velký sesuv, který zahradil silnici, věříme, že pro pěší je cesta průchodná. Dojdeme až k sesuvu, kde nás nalákají schody vytesané do svahu. Pokračujeme dál, ale schody končí v prudkém svahu pod skálou a nahoře na plošině pracuje strojní sbíječka a dolů padají kameny. Luboš s Láďou dolezou ke skalnímu komínku a zkusí vylézt v nebezpečném terénu (volné kameny) nahoru. Podaří se a po krátkém váhání za nimi ve zdraví dolezou všichni. Byla to ale nejkrizovější situace celého výletu na Madeiře. Bagrista nahoře na plošině se nestačí divit, dovede nás ale ke schodům, po kterých vyjdeme na bezpečnou silnici a po ní do města. Dokoupíme zásoby v obchodě, vyfotím od oceánu naši nebezpečnou cestu po sesuvu a potom počkáme na autobus, který doveze táborníky do Machica a mě s Jitkou do Funchalu.

Pondělí 18. 4.

Táborníci ráno dojíždějí do Funchalu (po deštivé a větrné noci pod přístřeškem u tunelu pod Pico do Facho), bágly ukládáme do našeho hotelu a odjíždíme městským žlutým autobusem na Monte. Prohlédneme si místní kostel, kde je uložena rakev posledního rakouského císaře Karla I. (na Madeiře zemřel) i s tabulkou v češtině. Před kostelem je i socha Karla I. Pozorujeme místní atrakci – saně babosas, kterými vozí turisty po silnici do Funchalu. Projdeme malým parkem s jezírkem a kolem botanické zahrady až k výchozímu bodu levady Tornos. Začátek levady je po menších sesuvech půdy a dešti trochu adrenalinový (úzká nezajištěná stezka nad propastí), ale zároveň i nejhezčí (vodopády, výhledy na město). Později je cesta podél levady již bez problémů, ale taky trochu nudná. Voda v levadě je po dešti kalná, projdeme taky prvním zajímavým tunelem (dost vlhkým). Prohlédneme si zajímavou zahradu u Tea housu a cestu končíme ve vesnici Camacha u romské osady, kde je kolem levady pěkné smetiště – zážitek nic moc. Dáme si pivko v baru a odjíždíme autobusem do Funchalu.  Táborníci se potřebují zcivilizovat a tak domlouvám všem nocleh na 1 noc v našem hotelu. Večer jdeme na procházku do města a dáváme si večeři v hospůdce (ryba s přílohami, chléb s česnekovým máslem a pivko).

Úterý 19. 4.

Ráno jsme se rozdělili, táborníci odjíždějí v 10,00 autobusem přes celý ostrov do Porto Moníz, kde stráví odpoledne u umělých lávových bazénků, kde také přespí. Já s Jitkou  jedeme autobusem č. 56 společnosti Rural (žlutý pruh) z malého autobusového nádraží blízko nástupní stanice lanovky na Monte přes sedlo Poiso do Ribeiro Frio. Je tady tradiční mumraj (několik autobusů a mnoho aut) Jdeme se nejprve podívat na vyhlídku Balcoes (1,5 km jedna cesta). Výhled je omezen na údolí a oceán, vrcholky hor jsou v mraku, mně osobně vyhlídka trochu zklamala, později jsme viděli lepší. Vracíme se do Ribeiro Frio a po krátké prohlídce kapličky a místních hospod vyrážíme na levadu Furado. Levada se nám líbí, vede stále hustým vavřínovým lesem, voda na rozdíl od Tornos nádherně čistá, turistů málo. Levada je obnovena, jsou zde mj. označeny kilometrovníky. Příroda příjemná, přecházíme několik potoků s menšími vodopády, někde jsou i malá jezírka. V závěru procházíme po úbočí strmé skály s krátkými tunýlky a okny ve skále s vyhlídkou na moře. U vodárny Lamaceiros odbočujeme na levadu Serra, ze které posléze podle mapy odbočujeme na cestu do městečka Santo Antonio da Serra. Po levadě Furado je to asi 8,5 km, dalších asi 4,5 km do cíle. Přicházíme na silnici, kde je zastávka společnosti SAM, my ale potřebujeme najít zastávku Rural. Podle mapy dojdeme na křižovatku silnic, kde ale zastávka Rural není vidět. Poptáme se v místním baru a dojdeme vlevo na okraj obce, kde narazíme na první zastávku a počkáme na autobus č. 77, který nás doveze do Funchalu.

Středa 20. 4.

Rozhodli jsme se, že dnes bude odpočinkový den. Já s Jitkou jsme věnovali celý den hlavnímu městu Funchalu. Ota se svoji partou absolvovali túru  podél levady Janela u Porto Moniz. Z našeho hotýlku Rezidencial Funchal u městského trhu  Mercado Lavradores jdeme nejprve ke katedrále Sé. Po prohlídce jdeme na ulici Avenida Arriaga do informačního centra. Vyzvedneme si nový plánek města, nahlédneme do budovy muzea vína a do městského divadla a pak se projdeme malou, ale pěknou městskou zahradou (Jardim Municipal) – kytky, sochy, jezírko s vodotryskem, plocha pro kulturní akce.  Pokračujeme do parku Svaté Kateřiny. Před velkým parkem je socha Jindřicha Mořeplavce, v parku socha Kryštofa Kolumba, kaple, jezírko, kvetoucí stromy a kytky. Hned nad tímto parkem je ještě hezčí zahrada u vily Quinto. Kromě krásných kytek, stromů a upravených záhonů jsou zde k vidění i exotičtí papoušci, pávi, historická krásná auta a uvnitř vily je muzeum nábytku. Jdeme se podívat dál směrem hotelové centrum na sochu císařovny Sisi. U sochy je zajímavé povídání o jejím životě a v sousedství je k vidění budova casina. Chvíli hledáme cestu k oceánu, sejdeme k hlavnímu molu a jdeme se podívat na vyhlídku na okraji mola. Je odtud zajímavý výhled na město, přístav a hotelovou čtvrť s bazény na západě města. Jdeme zpět po nábřeží do města až ke kostelu Svatého Petra. Je přes poledne zavřeno, tak jdeme ještě nahoru ke klášteru Sv. Kláry a muzeím v okolí. Vracíme se do města, prohlížíme si hospůdky na ulici Carreira a v jedné z nich poobědváme (menu za 4,5 Eur s jedním pivem – tuňák s přílohou a kostičkami z kukuřičné mouky). Koupíme nějaké pohledy a pak hledáme poštu s automatem na známky a vhazujeme pohledy do velké červené kulaté schránky, snad dojdou. Čas pokročil, tak se vracíme ke kostelu San Pedro a prohlédneme si ho – mj. vyzdoben kachlovými azujelos  – modré dlaždice. Ještě se zastavíme na radničním náměstí a prohlédneme si radnici a hlavně jezuitský nádherně zdobený kostel v sousedství. Náročný program nás unavil a tak se vracíme do hotýlku trochu zrelaxovat. Doplníme zásoby – nakupovat chodíme buď do supermarketu Sá nebo do ještě většího marketu v přízemí obchodního centra Anadia. Navečer se jdeme ještě projít a navštívíme mj. zahradu De Santa Luzia.

Čtvrtek 21. 4.

Vyjíždíme brzy ráno s Jitkou v 7,35 autobusem společnosti Rodoeste (dva červené pruhy) ze zastávky u pevnosti Sao Lourenco na nábřeží na západ ze zastávkou v Ribeira Brava až na sedlo Ecumeada (asi 1000 m.n.m). Otova skupina stráví den přesunem z Porto Moniz na sedlo Ecumeada. Cesta autobusem je zajímavá, stále kolem vinic a banánových plantáží nahoru a dolů přes mnoho vesnic. V sedle si dáme výbornou kávičku a potom se vydáme na nejširší levadu na ostrově – Norte. Projdeme jedním tunelem, poměrně komfortním (po celé délce vybetonovaný chodník) a pokračujeme po severní straně hor až k vodopádu u dalšího tunelu. Vrátíme se zpět na rozcestí levád na začátku tunelu a pokračujeme podél levády Rabacas (i přes tabule zakazující vstup). Později zjišťujeme, že důvodem zákazu je práce na úpravě cest vedoucích nad levádou, dnes se ale nepracuje a nebezpečí nehrozí. Leváda je taky pěkná, vede stále úbočím údolí s výhledy do údolí a na hory nad údolím i na oceán. Procházíme tunelem a v závěru údolí docházíme k dalšímu tunelu (snad nejdelšímu na Madeiře, minimálně 3 km dlouhému). Vracíme se stejnou cestu až na sedlo Ecumeada, po cestě odbočíme k zajímavé chatě postavené nad levadou. Dáme si ještě jedno minikafíčko a protože máme čas, jdeme dolů po silnici k hotelovému komplexu Ecumeada a až k chatě Pousada dos Vinhaticos. V sousedství chaty je bar a odbočka na vyhlídku, na kterou se jdeme podívat (vyhlídka na hřeben vedoucí z Ecumeady na Pico Ruivo). Počkáme na autobus a jedeme zpět do Funchalu.

Pátek 22. 4.

Na Madeiře slaví Velký Pátek a tak je autobusová doprava velmi omezena. Chtěli jsme původně s Jitkou jít, stejně jako Otova skupina, hřebenovou túru, ale dnes nás žádný autobus na hory včas nedoveze. Jedeme proto autobusem na sedlo Eira do Serrado. Od autobusové zastávky u hotelu je to kousek na nejhezčí vyhlídku na Madeiře (alespoň podle mě). Vyhlídka je zavěšena na kolmé skále několik set metrů nad údolím jeptišek. I když není úplně ideální počasí, vidíme ze tří stran nádherný amfiteátr nejvyšších hor Madeiry a dole městečko Curral das Freiras. Je to opravdu dech beroucí výhled. Vracíme se k hotelu a potom scházíme dobře upravenou stezkou po strmém svahu až do Curral das Freiras. Trochu se couráme po městečku a pátráme mj. po nástupu na levádu, zjišťujeme však, že je po několika desítkách metrů přerušena sesuvem půdy, tak to vzdáváme. Nakonec se necháme zlákat naháněčkou jednoho z místních barů a dáváme se pivo a jako bonus dostáváme ochutnat místní domácí likér. Počkáme na autobus, který nás opět s odbočkou na vyhlídku Eira do Serrado (nádherné výhledy z autobusu do údolí) zaveze do Funchalu.  Otova skupina jde hřebenovou túru ze sedla Ecumeada na nejvyšší horu Madeiry Pico de Ruivo (1861 m.n.m.).

Sobota 23. 4.

Několik předchozích dnů jsem se stále snažil získat předpověď počasí s ohledem na plánovanou túru na nejvyšší hory. Včera mně řekl recepční v našem hotelu, že v sobotu bude „sunny, sunny, sunny a very little cloudy“, tedy úplně suprová předpověď. Vyrazili jsme tedy opět brzy známým již autobusem na sedlo  Ecumeada. Počasí bylo ale úplně opačné než říkala předpověď. Dali jsme si v baru dobré kafíčko a sbírali odvahu na plánovanou túru. Když jsme vyšli z baru, měli jsme bez přehánění co dělat, abychom překonali obrovský vichr, který se proháněl sedlem. Když jsme za sedlem nastoupili na hřebenovou cestu, už tak nefoukalo, byla ale zima, pršelo a po cestě tekla stále voda. Chodník byl ale docela dobře upraven, takže jsme odhodlaně pokračovali. Stále jsme stoupali přes Pico do Cabra a na Pico do Jorge. Pouze dvakrát se nám otevřel asi na 5 vteřin omezený výhled od údolí, jinak jsme neviděli nic. Za dobrého počasí to musí být krásná túra, dnes to byl ale jen boj o přežití.

Ve zdraví jsme došli až na sedlo Boca das Torrinhas a odtud jsme se rozhodli už sejít do civilizace – do známého městečka Curral das Freiras. Procházeli jsme vyhořelým lesem (loni v srpnu zde došlo k obrovskému požáru), déšť zesiloval a tak jsme byli docela rádi, že jsme stihli autobus ve 14,30, protože další jel za 3 hodiny. O podmínkách dnešního dne dobře svědčí to, že jsme za celý den nepotkali ani živáčka.  Otova skupina se přesunula z Pico de Ruivo na Pico de Arieiro a stopem do Funchalu. Při návratu do hotelu jsem se setkal s recepčním, kterému jsem hned z první ruky vyčinil, že jeho předpověď byla úplně vedle. Moc jsme se tomu zasmáli a další předpověď už mně odmítl říct. Navečer jsme se po několika dnech zase všichni sešli v našem hotelu. Vyjednal jsem přes recepčního půjčení auta na příští tři dny za 30 EUR na den.

 

Neděle 24. 4.

Ráno po deváté hodině přijíždí k hotelu naše Renault Clio a po převzetí vyrážíme směr Ribeira Brava a sedlo Ecumeada. Zastavíme chvíli na sedle, někteří si zakoupí suvenýry a pokračujeme směr náhorní planina Paul de Serra a parkoviště nad Rabacalem. Sejdeme pěšky po uzavřené silničce k budově lesní správy Rabacal a odtud na levadu Risco. Dojdeme po levadě až k vodopádu, kousek se vrátíme a sestoupíme na levadu 25 fontes. Je zde hodně turistů, protože levady jsou jedny z nejnavštěvovanějších. Dojdeme až ke známému místu 25 pramenů. Vracíme se zpět k hájovně, a protože nás davy turistů docela otrávily, nepokračujeme už na třetí levadu  Vermelha. Kromě těch davů jsou ale levady docela hezké. Vystoupáme opět pěšky na parkoviště k našemu autu (je možné použít i mikrobusu). Dále jedeme směr Calheta, sjedeme na hlavní silnici na pobřeží a zastavujeme na parkovišti v osadě Madalena do Mar. V baru u obrovského stromového fikusu dáme kávičku nebo pivko. Vracíme se zpátky do Funchalu a po cestě odbočíme na známou vyhlídku Gabo Girao, odkud jsou krásné výhledy na oceán a malá políčka několik set metrů pod vyhlídkou a také na Funchal. Otova parta se vrací na nocleh do Madalena do Mar.

Pondělí 25. 4.

Velikonoční pondělí začneme pomlázkou bambusovým proutkem, který Ota ráno doveze do Funchalu.  Jedeme přes sedlo Poiso do Ribeiro Frio. Zde si prohlédneme bazénky s násadami pstruhů, které jsme já s Jitkou při minulé návštěvě vynechali a pak pokračujeme na sever směr Santana.  Zastavíme se na focení v údolí u zajímavého starého mostu a pak jedeme přes Faial a Santanu až k hájovně Queimadas. Prohlédneme si hájenku s doškovou střechou s okolím a dáme si oběd z vlastních zásob v přilehlém domečku, kde je něco jako turistická jídelnička + WC. Posilněni vyrazíme na levadu Caldeirao Verde. Průvodci tvrdí, že je nejkrásnější na Madeiře a já bych s tím docela souhlasil. Hned zkraje musíme projít docela vydatným vodopádkem, levada je přírodní, zarostlá mechem a bujnou vegetací, nechybí tunýlky, vodopády ani výhledy do údolí. Jdeme asi 6.5 km až k vysokému vodopádu, jehož výšku bez záruky odhadujeme na 60-80 m. Po svačince u vodopádu se stejnou cestou vracíme. Sjedeme dolů do Santany, kde fotíme domky s doškovou střechou, které jsou běžně obydlené a některé jako informační centrum nebo občerstvovna. Ochutnáme místní specialitku – rum s citronovou šťávou a příjemně naladění popojedeme do Faialu. Zastavíme se na pobřeží a fotíme severní pobřeží směrem na východ – až k poloostrovu Sao Lourenco. Pokračujeme dál a zastavíme se ještě v baru v Lombo de Cima, kde si dáme kafíčko, pivko, nanuka od Blanky jako „šmerkust“ a od veselého domorodce madeirské víno. Jedeme přes sedlo Poiso a protože se trochu trhá oblačnost, odbočujeme po silničce na Pico de Ariero (1805 m.n.m.). Je dost pozdě, ale fotíme se na vrcholu a občas se mraky opravdu trochu protrhnou a je alespoň něco vidět. Vracíme se po osmé večer do Funchalu a celá parta se na jednu noc ubytuje v našem hotýlku.

Úterý 26. 4.

Rozhodli jsme se, že dnešní den bude relaxační. Den strávíme na známem místě u oceánu v Madalena do Mar. Protože je ráno krásně, odbočíme ještě znovu na vyhlídku Eira do Serrado. Vyjdeme z parkoviště na vyhlídku, odkud jsou dnes nádherné výhledy na hřebenovku z Ecumeady směr Pico de Ruivo. Pokocháme se výhledy nejen na hory, ale i do údolí a našim pronajatým autem se vrátíme na dálnici a po ní až do Madalena do Mar. Tady má hlavní slovo Ota, který předtím nakoupil proviant a na dřívkáči začíná vyvařovat. Uvaříme ve slané vodě brambory a jako první chod si dáme pečenou rybu. Jako vrchol recepce Ota skvěle připraví chobotnici. K tomu máme ještě salát z místního ovoce a pivo ze supermarketu. Odpoledne si ještě v místním baru dáme kafíčko a dobře vychlazené pivko. Ve volných chvílích se opalujeme (někteří až moc) a několikrát vyzkoušíme teplotu vody v Atlantiku. Voda se zdá teplejší než před týdnem, koupání je docela fajn. Navečer Ota zaveze mě a Jitku do Funchalu a zpět vezme baťohy ostatním, kteří přespí na místě pikniku.

Středa 27. 4.

Poslední den na Madeiře věnujeme procházkám po Funchalu a nákupům suvenýrů a dárků. Projdeme se po nábřeží a znovu přes park Svaté Kateřiny do zahrady u vily Quinta. Socha císařovny Sisi, casino a na nábřeží místní specialitka – teplý chléb s česnekovým máslem a náplní se slaninou, masem nebo klobáskou. Pak se rozejdeme po nákupech a sejdeme se v pět odpoledne v hotýlku. Já s Jitkou si ještě odskočíme podívat se do muzea vyšívání na tapiserii 4×5 m znázorňující Madeiru, kterou několik let vyšívalo několik mladých dívek. Ota se svoji partou odjedou po 18. hodině na letiště, kde přenocují. Já s Jitkou si ještě večer zajdeme na večeři a dáme si výbornou espadu (v místním oceánu lovená ryba).

Čtvrtek 28. 4.

Ráno vstaneme v 6, posnídáme, dobalíme a opouštíme náš hotýlek. V 7,15 odjíždíme autobusem na letiště. V 8 se všichni scházíme v letištní hale, připravíme si bágly k odbavení a odbavíme se bez problémů u přepážky. Před odletem si ještě vyfotíme letištní plochu a s malým zpožděním po 10. hodině odlétáme do Lisabonu. V Lisabonu jsme před polednem a máme skoro čtyři hodiny čas. Trávíme ho v hale převážně luštěním sudoku. Všechny odlety mají zpoždění, i naše letadlo, které pozorujeme, jako je dozbrojováno před odletem. Zažívám ještě infarktovou situaci, kdy jsou už všichni cestující odbavení do letadla a Jitka někde zabloudila na WC. Naštěstí se za minutku objevila, takže nemusíme ji vyhlašovat rozhlasem a zpožďovat letadlo do Prahy. Let do Prahy bez problémů, o půl deváté večer jsme v Praze. Vyzvedáváme zavazadla, já s Jitkou jdeme na normální linku, ostatní na aerobus, který ale stihne jen Láďa, takže s menšími komplikacemi se sejdeme na hlavním nádraží, dáme si pivo na cestu a odjíždíme rychlíkem do Pardubic a odtud spěšným vlakem do Ústí n. O. město.

Luboš

  • KLUB ČESKÝCH TURISTŮ
  • BO CO spol. s.r.o.
  • Dokempu
  • Cyklisté vítáni
  • Kudy z nudy
  • Turistický portál České republiky
  • BOOKING.COM
  • VODÁCKÉ PŮJČOVNY
  • LE DESIGN STUDIO - TVORBA LOGA A GRAFICKÉHO DESIGNU
  • top50
  • top pce
  • top
  • top 50
  • top
  • camp roku 2016