Kanárské ostrovy – Tenerife a Gomera 2005

32 položka(ek) « 2 z 4 »

Pátek 1.dubna

Po osmé večer odjíždíme vlakem do Prahy na hlavní nádraží, tam se potkáváme s Láďou Slukou a Standou Patočkou, přeběhli jsme na metro a společně odjíždíme na Dejvickou a dále autobusem na letiště.

Vyzvedli jsme si letenky, chvíli poseděli, nechali si zabalit batohy. Zabalili je do folie, vypadaly zajímavě, jako mravenčí kukly. Odbavili jsme zavazadla, prošli celní kontrolou a dostali palubní lístky (ten můj se jmenuje 23 D). Odlet nám odložili asi o 2 hodiny, povalujeme se na lavičkách a čekáme. Chvílemi se zvedáme a procházíme se po hale. Asi po hodině odcházíme k sektoru B8, který je až na konci haly. Cestu nám zpříjemňuje pohyblivý chodník. Procházíme ještě jednou kontrolou, kde nás důkladně prošacují a seberou nám vše, co by mohlo ohrozit zdárnost letu. K našemu  zklamání i kořalku v plastových lahvích, prý není originál, Láďovi objevili v batohu plynou náplň do vařiče, dali si práci a taky o ni přichází. Lubošův nůž mizí nenávratně v koši. Ostatní věci je prý možno si vyzvednout při návratu. Máme se tedy na co těšit. Prošli jsme tunelem, takže jsme letadlo ani neviděli, ale podařilo se mi na něj alespoň sáhnout. V našem Boxingu 737 800 to zahučelo a poskoky se dal do pohybu. Zvedl se přídí a drncání přestalo. Naskytl se nám nádherný pohled na noční krajinu. Připili jsme si nabídnutým šampaňským (asi jeden lok) a za chvíli byli výše jak 10 000 metrů. Na monitoru nám zobrazovali na mapě aktuální polohu letadla,  pouštěli pohádky, také nás nakrmili a dali nám ochutnat pivo. Asi po čtyřech hodinách poklimbávání jsme lehce dosedli na letišti Tenerife Sur. Začínalo svítat, bylo příjemné teplo a všichni jsme se shledali se svými batohy.

Sobota 2.dubna

Před letištěm pátráme po vhodném autobusu. Po dvou hodinách asi na třetí pokus nasedáme a jedeme  do Los Cristianos. Slunce svítí jako v létě a krajina vypadá jako v botanické zahradě, připadám si jako v pohádce. Dojdeme k oceánu  a na černé sopečné pláži se uvelebujeme dospáváme probdělou noc. Poté, co jsme se trochu vzpamatovali jsme se rozhlédli po městě, vymáchali si nohy v oceánu a opět pokračovali autobusem do Adeje, kde je nejkrásnější soutěska na ostrově Barranco delIntierno Bohužel do ní pouštějí jenom omezený počet návštěvníků asi 200 na den, bereme si tedy rezervaci (dostalo by se na nás až v pondělí) a odcházíme hledat bivak. Po chvíli nacházíme vhodné místo u vodního kanálu. Porost tvoří nízké keře a všelijaké kaktusy. Najít kousek stínu je obtížné. Slunce pálí jako ďas a zdá se, že se vůbec nehejbe. Po několika hodinách zapadá, okamžitě se ochlazuje a my ožíváme. Vylézáme ze svých bídných úkrytů, dáváme se do vaření a připravujeme se na noc. Každý si ustlal nějak jinak, já s Lubošem si vybíráme betonový dekl kanálu a nemá to chybu. Straší nás temné mraky nad horami, ale pohled na osvětlené město pod námi je úžasný.

Neděle 3. dubna

Jsme blízko rovníku, takže rozdíl mezi nocí a dnem je minimální. Rozednívá se před osmou hodinou místního času. Vstáváme, snídáme a připravujeme se na nový den. Bágle schováváme v akvaduktu a jdeme jenom na lehko. Odcházíme na cestu, kterou nám poradil místní znalec. Stoupáme ke hřebeni, který je zakončen strmými skalami. S přibývající  výškou přibývá zeleně. Čím výše, tím jsou srážky asi častější. Pobřeží je zalité sluncem, ale na našem kopci sedí mrak. Vystoupáme do sedla Boca del Paso a dostáváme se do úplně jiné krajiny. Přibyly borovicové lesy. Je mlha, takže výhledy jsou omezené. Procházíme zvlněným terénem borovicovými lesy. Překračujeme několik vyschlých potoků. Mlha ustupuje a sluníčko začíná opět pálit. Jdeme přes Lomo de las Lajas, Los Picos, Topo Alta. Dojdeme k horní části kaňonu Barranco Chavor, sestupujeme dolů a skutečně nacházíme vodu. Je skvělá, dalo by se v ní chladit pivo. Nazpět jdeme stejnou cestou. Je jasno  a jsou krásné výhledy na oceán a pobřeží. Cestou  potkáváme skupinu Čechů, kteří jdou do bivaku. My se zastavujeme až v „hospodě“  OTECO, kde jsme si dali pár piv. Obchody jsou zavřeny, nic jsme nenakoupili, jdeme tedy do našeho bivaku. Věci nacházíme na místě, večeříme a postupně uléháme.

Pondělí 4. dubna

Ráno vstáváme o něco dříve, chceme stihnout autobus. Improvizujeme a jedeme jiným spojem, přestupujeme a poslední spoj v Santiagu del Teide o chvíli nestíháme. Další jede odpoledne. Domlouváme se na místě srazu a vyrážíme, někdo na stopa, někdo pěšky. Máme namířeno do rokle Barranco de Maska. Stoupáme po asfaltové silnici do sedla Mirador-Maska. Předjíždějí nás kolony aut s turisty, které tam navážejí cestovky. Fotíme a díváme se na zasněžený vrcholek Teida. Sestupujeme dolů do Masky, kde na nás u piva již čeká Ota, který přijel stopem.Dáváme si také pivo a čekáme na Luboše, který právě přichází. Batohy necháváme u hospodského a sestupujeme roklí k oceánu na pláž Maska. Podle průvodce je to asi tři hodiny tam a tři zpět. Protože je již odpoledne, potkáváme jen pár opozdilců. Jsme u vytržení zelení, bizardními tvary skal, vše je jako v pohádce. Sestupujeme hlubokou klikatou roklí (převýšení asi 600m) až na pláž k oceánu. Tam čekají dvě lodě na turisty, které je odvezou zpět do hotelu. Nás čeká výstup roklí nazpět. Našli jsme mezi kameny a skalisky kousek černé písečné pláže  Koupeme se v oceánu. Na skalnatém pobřeží kvůli vlnám do vody přístup není možný. Vymácháme se, uděláme několik fotek a mezi tím odplouvají lodě a my jsme zůstali úplně sami. Je pokročila hodina a proto spěcháme nazpět. Slunce opět pálí jako ďas, ale do rokle se dostane jen občas. Po více než dvouhodinovém pochodu přicházíme do Masky a dáváme si pivo, na které jsme se celou dobu těšili. Vyzvedáváme si rance, jdeme do bivaku. Možností mnoho není, rozhodujeme se přespat na náměstíčku za kapličkou. Po obě předešlé noci nás sužovali komáři a vypadá to, že i tuto noc to nebude lepší. Po odjezdu posledních turistů zůstáváme sami. Nerušeně spíme až do rána, to je asi po osmé hodině ranní.

Úterý 5. dubna

Život zde začíná tak nějak před desátou. Snídáme, balíme a jdeme na autobus, který nás popoveze dál. Ještě se loučíme s hospodským a s malým zpožděním odjíždíme do Buenavista del Norte. Na další autobus máme tři hodiny čas. Zastavujeme se v Baru Arepera Rincón del Notre, objednáváme si piva a domlouváme úschovu batohu a jdeme se vykoupat do oceánu, který je na dohled, ale asi 180metrů klesání. Pobřeží je skalnatý a zběsilý vlny znemožňují přístup do vody. Vracíme se tedy zpět, procházíme banánovými plantážemi, v obchodě nakupujeme zásoby potravin, vyzvedáváme batohy, dáme si ještě pivo a jdeme na autobus, který nás doveze do Santa Gruz. Autobus je klimatizovaný a je v něm docela chladno. Projíždíme velkou část severního pobřeží, které je stále skalnaté a  občas se nám ukáže Pico del Teide. V Santa Gruz nás zaujme budova kongresového sálu (připomíná mušli v Sydney). Hodinovou přestávku trávíme ve velké prosklené hale autobusového nádraží, kde je výstava fotografii a obrazů neboť venku na slunci je nesnesitelně, ale ve stínu je chladno. Odjíždíme autobusem do kopců, občas mezi porostem jsou vidět skály a z obou stran oceán. Přijíždíme do našeho dnešního cíle Chamorga asi 500 m.n.m. S místem na bivak je to opět obtížné, proto se znovu utábořme na Placa Chamorga a vaříme, chvíli pokecáme při svařáku o zítřku a uléháme.

Středa 6. dubna

Ráno v místním krámku Casa Alvaro si objednáváme pivo a opět se mám podařilo uschovat batohy a tak po chvíli stoupáme na hřeben nad námi, nechtě použijeme zkratku. Otevřel se nám pohled, který většina z turistů zná jen z pohlednic. Z výšky asi 700metrů se díváme na modrý oceán a ostrovy Dentro a Fuera. Sestupujeme dolů hustou vegetací až téměř k oceánu do kterého spadají místy  kolmé skalní stěny, některé vysoké desítky metrů. Dáváme se směrem na západ. Procházíme opuštěnou rozpadající se osadou, kde se chvíli zastavíme, potkáváme první turisty, přecházíme přes několik  roklí a nacházíme Láďu, který se nám na chvíli ztratil. Stále máme výhled na oceán. Přicházíme k majáku Faro de Anaga, chvíli posedíme a rozhodujeme se pro kratší variantu návratu, která vede přes kopec přímo nad námi. V  úmorném vedru stoupáme zpět na hřeben. Než dojdeme do sedla jsme všichni vykoupáni ve vlastním potu. Tam nás ovane vítr a všichni se hned cítíme lépe. Naposledy se podíváme na severní pobřeží a po strmých skalách sestupujeme zpět do Chamorgy. Hospodu s batohy a pivem máme na dohled a jde se nám lépe. Nejprve se řádně napijeme vody a teprve potom objednáváme pivo. Máme trochu času, vyšleme Standu a Janu na nákup a Ota nám připravil ke svačince smažený vajíčka s cibulkou. Cestou kterou jsme přijeli se vracíme zpět do Santa Gruz. Přesedáme a jedeme do Orotavy, znovu přesedáme a stoupáme zpět do kopců. Naším dnešním cíle je Aqumansa. Za soumraku rychle hledáme bivak a za tmy na louce kousek pod sinicí uléháme.

Čtvrtek 7. dubna

Noc byla zatím asi nejchladnější a po ránu se nemůžeme nějak rozehřát. Vychází sluníčko a vše je hned jinačí. Nespěcháme, máme “odpočinkový den“. Pod slunečníky restaurace Aguamansa si objednáme pivo, někteří objednávku opakují a domluvíme úschovu batohů. Po 11té docházíme podél arboreta do kopců nad námi. Vybíráme si jednu z mnoha možností. Potkáváme se s Čechy, kteří sem jezdí pravidelně. Poklábosíme a poslechneme si jejich zkušenosti. Procházíme borovým lesem a asi i jiným. Ochladilo se a na vrcholcích je mlha. Dělíme se na několik skupin a odpoledne se scházíme na smluveném místě, u nám známé restaurace. Nakoupíme na příští den a jdeme do známého bivaku. Pelešíme se a vyhříváme se na sluníčku. Roztopíme dřívkáč, popíjíme svařák a díváme se až do setmění na oceán.

Pátek 8. dubna

Vstáváme do jasné oblohy, slunce má ještě čas, je schované za hřebenem. Jdeme na autobus, čekáme a čekáme. S hodinovým zpožděním konečně přijíždí. Je plný a zavazadlový prostor je zarovnán koly. Ještě se vejdeme a stoupáme na Mirador de Blanca. Jsme pod Pico del Teide, naším cílem,  nejvyšší horou  ostrova 3 718 mnacházející se v jeho středu v Parque Nacionál del Teide. Jedná se sopku zdvíhající se z obrovské staré kaldery Las Caňadas o průměru 15 km z nadmořské výšky 1 900m. Kousek popocházíme, zastavujeme. Sušíme spacáky, třídíme věci na potřebné a méně potřebné.  Krajina kolem vypadá jako na měsíci. Odchod stanovujeme na 12tou hodinu a skutečně vycházíme. Nejprve pozvolna stoupáme po široké cestě. Cesta je v těchto místech nenáročná. Dlouze se klikatí na východní straně v nánosech béžových pyroklastických vulkanických sedimentů. Za necelou hodinu procházíme podél Huevos de Teide (Teidská vejce) což jsou kulovité, až 5 metrů vysoké kusy lávy které v počtu asi 30 kusů silně kontrastují se svým podkladem – béžovooranžovým pyroklastikem. Přicházíme k místu Montaňa Blanca, kde končí snadnější úsek cesty. Před námi se prudce zvedají strmé serpentiny v suťovém svahu.  Strmým kamenitým svahem dojdeme asi po čtyřech hodinách k Refugio de Altavista 3 260 metrů vysoko. Chata je v tuto dobu neobývána. Po odpočinku stavíme na kamenité plošince stany. Silný vítr nám práci stěžuje. Stany dobře zajišťujeme, aby nám neuletěly. Svačíme odpočíváme a těšíme se z výhledu do kráteru Las Caňadas.  Posléze se jedna skupinka vydává k vrcholu. Někdo zaleze do stanu a dospává, někdo courá po okolí. Kolem 19té hodiny vychází druhá skupinka a chtějí stihnout vrchol ještě před setměním. Oběma skupinkám se to podařilo. Vracejí se za úplné tmy, ale cestou se nepotkaly. Vítr mele se stany a noc jsme všichni proklimbali, nikdo se nevyspal.

Sobota 9. dubna

Ráno ještě za tmy klopýtá s čelovkami k vrcholu třetí skupinka. S prvním sněhem ztrácíme cestu a trochu bloudíme. Zanedlouho se začne rozednívat a pozorujeme východ slunce. Asi po hodině dosahujeme vrcholu. Všude je cítit unikající síra z kráteru. Fotíme stín vržený horou na hladinu mraků pod námi. Je kolem nuly, silný vítr a modro nad námi. Pomalu sestupujeme po chodníčku ke stanici lanovky. Obsluha ještě nedorazila, jsme úplně sami. Sestupujeme ke stanům balíme a v poledne začínáme sestupovat. Jdeme zkratkou lávovým prachem, jsme zaprášeni jak cestáři ale u batohů jsme mnohem dříve než jsme očekávali. Nacházíme uschované věci a do odjezdu autobusu máme dost času. Ota jde stopovat. Po chvíli nám zastavuje dodávka a všechny i s batohy nás několik kilometrů popoveze do Montaňa de Roque. Je to jedno z velmi navštěvovaných míst turisty z hotelů, místní cestovky je navážejí ve velkém. Je opravdu na co se dívat. Fotíme zajímavé skalní útvary rozličných tvarů a velikostí. V restauraci s výhledem na Teide si dáváme pivo a máme radost, že se nám všem podařilo vystoupit na vrchol. Navštívíme museum, nakupujeme pohledy a nasedáme do autobusu, kde je již skupina Čechů. V sedle Boca Tauce 2065m vysoko, opouštíme kráter a borovými lesy s výhledy na oceán sjíždíme na pobřeží v Los Cristianos. Vykoupeme se v oceánu a jdeme společně na večeři do místní restaurace. Rozhodujeme se přespat přímo na lehátkách na pláži. V noci nás budí skupinka mladých opilců.

Neděle 10. dubna

Ráno vstáváme hned po rozednění balíme a naloďujeme se na Garajonay expres, který nás doveze na ostrov Gomera. Opouštíme Tenerife a asi po hodině plavby přistáváme v San Sebastianu. Je neděle a všude je klid. Celá autobusová doprava představuje tři autobusy, které v neděli a ve svátek nejezdí. Rozhodujeme se pro taxi, dělíme se na dvě skupiny. Taxi nás doveze asi o tisíc metrů výše na Roque de Agando. Vystupujeme a čekání na Otu s Janou si krátíme uzavíráním sázek, kdy přijedou. Dočkali jsme se, bereme batohy a v děsným vedru a slunci jdeme po silnici na Alto de Garajonay, po kterém je pojmenovaný národní park. Po několika kilometrech stoupání, kousek pod vrškem odbočujeme a nalézáme místo pro bivak. Jsme 1380 metrů vysoko.

Pondělí 11. dubna

Ráno ukrýváme batohy do hustého křoví a jen tak na lehko po krátkém pochodu vystoupáme na 1484 metrů vysoké Alto del Pajarito, nejvyšší místo ostrova s báječným výhledem na všechny strany. Sestupujeme dolů do údolí exotickou krajinou a za děsného vedra přicházíme  ke skalnímu národnímu monumentu Fortaleza. Cestou potkáváme turisty ze Saska, kteří nám se smíchem radí, kde najdeme nejbližší pivo. Asi po půlhodinovém výstupu jsme na vrcholu, který tvoří veliká plošina. Obcházíme jej dokola a u vrchového kříže se fotíme. Sestupujeme dolů do Chipude a opravdu nacházíme bar s chlazeným lahvovým pivem.  Po příjemném odpočinku u piva  v a chládku se zvedáme a pomalu se vracíme do našeho bivaku. Cestou překračujeme potůček, který ve skalách tvoří malé tůňky, ve kterých se s chutí vymácháme. Batohy nacházíme na svém místě a ještě před setměním nasedáme do autobusu, kterým dojedeme do El Cercáda. Nakupujeme pivo v plechovkách a u místní kapličky posedíme, pokecáme a když se setmí zalézáme do spacáků.

Úterý 12. dubna

Po krátké poradě všichni společně odcházíme směrem k pobřeží. Sestupujeme serpentinami a traverzy do údolí Gran Rey. S ubývající výškou přibývá zeleně a terasovité údolí nás okouzluje svými palmovými i jinými háji. Obloha se vyjasňuje a začíná být opět vedro. Po zastávce v krámku procházíme mezi hotely k pobřeží. Poposedáváme ve stínu, popíjíme, rozhlížíme se po okolí, mácháme se v oceánu. Turistická část pro nás skončila. Nacházíme místo pro bivak, vaříme na dřívkáči, popíjíme krabicák  a příjemně unaveni uléháme. V noci kolem nás létá  nějaký pták, kterého nikdo neviděl a budí nás svým řevem.

Středa 13. dubna

Ráno po procházce po pláži a prohlídce přístavu se uvelebujeme na černé kamenité pláží. Sluníme se, někdo využije času k vycházce po okolí, někdo po krámcích a někdo po barech. Odpoledne se všichni sejdeme, nakoupíme zásoby a ve známem bivaku trávíme zbytek dne. V noci kolem létá zase neznámý pták, ale již nás neleká.

Čtvrtek 14. dubna

Sbalíme se a jdeme do přístavu, naloďujeme se a s mezipřistáním v Santiagu, kde si ještě užíváme sluníčka na pláži, koupání a procházek po pěkném městečku, připlouváme do San Sebastianu. Loučíme se s ostrovem a plujeme do Los Cristianos. Vlny, které během cesty zvedl vítr nás i s lodí pěkně pohoupaly. Místo pro bivak nalézáme na konci pláže a za svitu hvězd uléháme k poslední noci na ostrově.

Pátek 15. dubna

Přesunujeme na pláž, vykoupeme se naposledy v oceánu, nakupujeme poslední dárky a upomínky. Po poledni jdeme na autobus, který nás doveze na letiště. Přijíždí se zpožděním, nasedáme a začínají padat první kapky deště během našeho pobytu. Odbavujeme se, nasedáme do nám známého letadla a před soumrakem odlétáme. Stihneme ještě západ slunce nad ostrovem s pohledem na Teide nad mraky a po půl noci přistáváme na pražském letišti.

Sobota 16. dubna

Pomocí autobusu a tramvaje se dopravujeme na hlavní nádraží. Dopřáváme si klobásu s českým pivem, loučíme se a rozjíždíme se do svých domovů. Zájezd se nám líbil a rádi bychom si jej zopákli.

 Zapsal Eda.

  • KLUB ČESKÝCH TURISTŮ
  • BO CO spol. s.r.o.
  • Dokempu
  • Cyklisté vítáni
  • Kudy z nudy
  • Turistický portál České republiky
  • BOOKING.COM
  • VODÁCKÉ PŮJČOVNY
  • LE DESIGN STUDIO - TVORBA LOGA A GRAFICKÉHO DESIGNU
  • top50
  • top pce
  • top
  • top 50
  • top
  • camp roku 2016