Thajsko 2012

41 položka(ek) « 1 z 5 »

Úterý 7. 2

Scházíme se v sestavě Ota s Blankou a Luboš s Jitkou na nádraží v Ústí nad Orlicí a odjíždíme rychlíkem ve 12,24 do Prahy. V Čechách jsou rekordní mrazy a my jedeme do tropů. Přesuneme se hromadnou dopravou na letiště, dáme si poslední české pivko a připravíme baťohy na odbavení. Vše proběhne hladce a v 17,15 odlétáme do Amsterdamu. Po malém občerstvení v letadle přistáváme v 18,50. Celá cesta z Prahy do Bangkoku je v režii China Southern Airlines, ale let z Prahy do Amsterdamu zajišťují České aerolinie. V Amsterdamu máme bohužel velkou pauzu a tak bloumáme po letišti a nakonec nacházíme slušné místo na přečkání noci (na kožených sedačkách u restaurace a ve spacáku na zemi). Uvažovali jsme o výletu do města, ale venku je kosa a tak to vzdáváme. Noc přečkáme celkem v klidu, kromě kontroly na motorových jednokolkách.

Středa 8. 2.

Přečkáme ještě dopoledne na letišti v Amsterdamu. Již včera po příletu jsme si na automatu vytiskli letenky do Kantonu (Guangzhou). Bez problému se odbavíme a ve 12,30 odlétáme tentokrát s největším Airbusem China Southern Airlines. Let trvá 11,5 hodiny, uletíme téměř 10000 km a o půlnoci našeho času přistáváme v Číně. Tady je ale už ráno 7,00 hodin, takže jsme překonali 7 časových pásem. Během letu jsme dostali 2 kompletní jídla, každý cestující má k dispozici monitor s několika programy, sluchátka, cestovní taštičku mj. s kartáčkem na zuby, hřebenem, slepeckými brýlemi na spaní, špunty do uší, polštářek a deku. Takže postaráno o nás bylo opravdu dobře.

Čtvrtek 9. 2.

Kontrola na letišti po příletu je přísná. Dostáváme letenky na poslední část letu do Bangkoku a překvapivě procházíme znovu osobní kontrolou před vstupem do odletové haly. Letiště působí šedivým, omšelým dojmem, nevypadá vůbec jako většina moderních letišť v Evropě. Jsou zde prodejny s krásnými upomínkovými předměty v čínském stylu, všude za zemi koberec, ale jinak poměrně málo lidí a dojem nic moc. Je tady taky překvapivě docela zima, takže naše zimní bundy se ještě unesou. Odlétáme ve 12,30 do Bangkoku, dostáváme výborné jídlo a ve 14,25 místního času (časový rozdíl 6 hodin) přistáváme v cíli naší dlouhé cesty. Tady už je opravdu teplo (asi 35 ve stínu a vysoká vlhkost). Vyzvedáváme zavazadla, měníme první bahty, plánek města a sháníme taxi. Letiště Suvarnabumi je asi 30 km od Bangkoku a za 500 bahtů i s poplatky za dálnici dojedeme až do známé ulice Khao San. Hledáme ubytování, zkoušíme několik hotýlků, až nakonec uspějeme v jedné z postranních uliček v zařízení Donna House. Zaplatíme 4 noci, pokoj s klimatizací za 350 bahtů, s větrákem za 250 bahtů. Je tady na střed Bangkoku celkem klid, vybavení pokojů velmi skromné (postel a 1 malý stolek), sociální zařízení (umyvadlo, sprcha, záchod) u dražšího pokoje je součástí pokoje u levnějšího je společné na chodbě. Vybalíme, dáme se po cestě trochu do pucu a vyrazíme na první procházku noční Khao San. Dojem je úžasný, spousta obchůdků, masážních salonů, pouličních občerstvovacích pojízdných zařízení, pouličních prodavačů a prodej všeho možného. Dáváme si večeři v hospůdce na ulici, kupujeme první suvenýry a vychutnáváme atmosféru. Já s Jitkou pak už jdeme spát, Ota s Blankou se ještě vrací do města a zažijí první a poslední déšť za celou dobu pobytu v Thajsku.

Pátek 10. 2.

Spali jsme po dlouhé cestě dobře, aklimatizace nám nedělala problémy. Dali jsme si jako každý den slivovičku a snídani, částečně ještě z vlastních zásob a pak v hospůdce za rohem, kterou jsme pak pravidelně navštěvovali, s názvem Number One. Vyrážíme na prohlídku města a hned na začátku máme problémy s orientací. Navíc při prohlídce prvního chrámu (Watu), na který jsme narazili, se ztrácíme a Já s Jitkou máme tento den jiný program než Ota s Blankou. Nejprve si projdeme královskou zahradu Saranrom, kde je po ránu klid, ale jak jsme se při pozdější návštěvě přesvědčili, chodí sem místní běhat, cvičit aerobik a do venkovního fitcentra. Jsou zde také jezírka s vodotrysky a vůbec příjemné prostředí. Pokračujeme kolem zdi královského paláce k chrámu Wat Pho. První dojem je ohromující – spousta nádherně zdobených budov, chedí (mohyl), největší zlatá socha ležícího Budhy (46×15 m), stovky soch Budhů (největší sbírka v Thajsku), nádherně zdobené vnitřky svatyní atd. I po pozdější návštěvě mnoha dalších chrámů já osobně považuji tento chrám za nejkrásnější. Za vstupné pouhých 100 B si prohlídku této nádhery opravdu užíváme. Vracíme se pak kolem zdí královského paláce až k jeho hlavnímu vchodu. Předtím si dáme oběd v místní hospůdce jen za 40 B, váháme, zda zaplatíme vstupné 400 B, nakonec to obětujeme a jdeme na prohlídku. Předtím si půjčuji dlouhé kalhoty, Jitčino oblečení je uznáno za vyhovující. Královský palác je také nádherný komplex budov s chrámem Wat Phra Kaew a soškou smaragdového Budhy. Jsou zde parky, muzea, chedí, nástěnné malby, areál má skoro 100 ha, ale ne všechny budovy jsou přístupné, protože slouží k různým královským obřadům apod. Po prohlídce paláce už máme památek dost a vracíme se nejkratší cestou do našeho hotýlku, kde se scházíme s Otou a Blankou, kteří se projeli po řece Chao Phraya a navštívili další Wat Arun. Dáváme si večeři v Number One a procházku po Khao San se zákuskem Banana Pancake.

Sobota 11. 2.

Po tradičních ranních obřadech jsme se rozhodli projet se dnes pořádně po řece Chao Phraya. Jdeme přes známou tržnici k řece a nejprve přívozem a pak klasickou místní linkou jedeme lodí na sever až na konečnou zastávku Nonthaburi. Jízdné je směšně laciné (14 B) a můžeme pozorovat rušný provoz na řece i život na obou březích. Jdeme se projít do města kolem spousty krámů a přes tržnici a dáváme si oběd v tradiční thajské hospůdce. Vracíme se opět lodí až k zastávce u chrámu Wat Pho a přívozem přejíždíme k chrámu Wat Arun. Je jiný, než včerejší chrámy, kromě tradičních zdobených budov je to vlastně hlavně 82 m vysoká věž v khmerském stylu, kam se dá do určité výšky po strmých schodech vystoupit a kochat se výhledy na řeku a Bangkok. Vracíme se přes řeku a s Otou a Blankou znovu navštěvujeme Wat Pho. Ota i Blanka jsou stejně jako my nadšeni tou nádherou. Do našeho hotýlku se vracíme přes královské zahrady Saranrom, kde pozorujeme rušný podvečerní provoz. Následuje večeře v naší hospůdce a procházka po Khao San.

Neděle 12. 2.

Dnes vyrážíme na výlet mimo Bangkok, a sice do bývalého královského hlavního města Ayuthaya. Za 100 B jedeme taxíkem na hlavní nádraží Hualamphong. Nejprve kupuji jízdenky na příští večer do Chiang Mai a pak normální jízdenku třetí třídou do Ayuthayi. V 9,25 odjíždíme místním osobáčkem a vychutáváme si cestu s domorodci a pozorujeme život okolo trati. Vidíme mrakodrapy v Bangkoku, ale taky spoustu slumů a těch nejchudších domečků na kůlech ve vodě. Přijíždíme do A. v 11,20 a necháváme se zlákat tuktukářem, ačkoliv jsme původně chtěli jet na prohlídku města na kolech. Nakonec nelitujeme, protože bychom museli najet hodně kilometrů a navíc v hustém provozu po městě. Tuktukář je příjemný, ochotný a má taky ve svém deníčku česky psané doporučení od kolegů, kteří s ním před námi cestovali. Vozidlo má jedno sedadlo vedle řidiče a dvě lavice vzadu. Projedeme za celý den 6 nejznámějších památek Ayuthai, z nichž většina jsou ruiny, protože město vyplenili a zničili Barmánci. Vidíme krásné chrámy, mnoho soch Budhů, spoustu více či méně poškozených kdysi krásných chrámů a taky sloní představení. Odpoledne se unaveni vracíme tuktukem na nádraží, kde se nás ještě řidič snaží navést do dost drahé restaurace u řeky, vybíráme si ale levnější, dáme si jídlo a jdeme se ještě podívat k přívozu u řeky a před odjezdem vlaku pozorujeme provoz na řece. V 18,47 odjíždíme opět třetí třídou do Bangkoku. Taxíkem na Khao San, večeře a spát.

Pondělí 13. 2.

Dnešní den věnujeme prohlídce Bangkoku, ačkoliv jsme původně chtěli jet na výlet do Kanchanaburi, protože ale vlak do Chiang Mai odjíždí už v 18 hod. nestihli bychom to. Jdeme opět k řece a jedeme tentokrát na konečnou zastavku na jihu. Prohlédneme si zdejší Wat s krematoriem a vracíme se lodí na zastávku Saphan Taksin. Přestoupíme na další dopravní prostředek – Sky Train, tj. moderní nadzemní železnici. Svezeme se k Victory Monument, kde si dáme oběd a místní autobusovou línkou č. 157 dojedeme až k naší Khao San. Kolem Památníku demokracie se zastávkou na občerstvení jdeme do našeho hotýlku. Ota s Blankou si dávají ještě thajskou masáž. Domlouvám a objednáváme si noclehy na poslední noc v Bangkoku po návratu před odletem. Dáváme si zbytné věci do menších baťohů a ukládáme do depozitu v sousedním hotýlku Gest House za 10 B baťoh a den. Jedeme taxíkem na nádraží a v 18,10 odjíždíme klimatizovaným expresem do Chiang Mai. Lehátka jsou na rozdíl od českých vlaků ve směru jízdy a pouze dvě nad sebou (horní je levnější). Vytvoří se složením sedaček a sklopením horního lehátka. Stlaní a úklid provádí průvodčí, ve vlaku funguje i prodej občerstvení.

Úterý 14. 2.

Do Chiang Mai (asi 700 km) přijíždíme s 1,5 hod. zpožděním v 9,15 hod. Hned se snažím koupit jízdenky zpátky do Bangkoku. Na požadovaný den nejsou už žádné, nabízí mně o den dříve a než se stačím s Otou domluvit, jsou i tyto prodané! Nakonec kupuji jízdenky s lehátkem na termín o den později (sobota). Seženeme mapu města a taxíkem jedeme do hotýlku s názvem Chiang Mai Travel Lodge. Ubytování za cenu 300 B/pokoj je luxusní, přímo hotelového typu (obrovská postel, skříně s ramínky, stolek, židle, zrcadlo, televize, sociální zařízení součástí pokoje). Vybalíme, dáme sprchu a vyrážíme na první výlet. Hledáme dopravu do údolí Mae Sa, což se po krátké procházce daří a speciálním taxíkem „sorng-taa-ou“ (auto s jedním místem vedle řidiče a lavicí vzadu pro až 10 osob) vyrážíme do Mae Rim. Navštívíme vodopád Nam Tok – je to celkem pěkný sedmistupňový vodopád, kolem něhož vede stezka, v tůních se dá i osvěžit. V okolí je ještě jeden vodopád, ale hlavně spousta dalších atrakcí pro turisty jako je krokodýlí šou, opičí škola, tygří království, sloní kemp, orchidejová a motýlí zahrada a další. Uvažovali jsme o návštěvě nějaké atrakce, ale mastné vstupné nás nakonec odradilo a podívali jsme se pouze na ochočené tygry, kde se můžete s nimi vyfotit za několik set bahtů. Podívali jsme se cestou ještě na bungee jumping a vrátili se do hotelu. Domluvili jsme se s taxikářem i na příští den. Večer jsme si udělali procházku po historickém Chiang Mai, ochutnali místní speciality a šli spát.

Středa 15. 2.

Po snídani v našem hotelu na nás už čeká náš taxikář a jedeme na výlet na Doi Suthep. Je to hora a současné národní park vysoká 1676 m, vede sem silnice s mnoha serpentinami, kterou s oblibou využívají také cyklisté a to hlavně pro dlouhý sjezd. Na vrcholu stojí jeden z nejposvátnějších chrámů severu Wat Suthep. Vede k němu 306 schodů se zábradlím v podobě posvátných hadů nága. Prohlédneme si nádherný chrám a pozorujeme náboženské obřady. Výhled na město Chiang Mai je omezen oparem. Kupujeme další suvenýry, všechny nákupy jsou spojeny se smlouváním, což si vychutnává hlavně Ota. Při zpáteční cestě odbočíme k vodopádu Mon Tha Than. Vracíme se do Chiang Mai, kde si dáváme společně grilované kuře, potom ledovou kávičku a relaxujeme. Večer se jdeme podívat na proslulý Night market, což je veliký noční trh se spoustou stánků se vším možným a různými nočními podniky s programem.

Čtvrtek 16. 2.

Včera jsme si zjistili stanoviště autobusu a dnes ráno jdeme na snídani a pak na autobus, který nás odveze asi 50 km do Chom Tongu. Zde hledáme „sorng taa ou“ a po dohodnutí ceny jedeme směr nejvyšší hora Thajska. Platíme vstupné do parku Doi Ithanon 100 B a jedeme serpentinami až k odbočce ke dvěma chedi, které byly postaveny k oslavě 60. narozenin krále a královny. Jde o upravený areál s parčíky, květinami, jezírky a výhledy do džungle a do údolí. Jdeme se podívat do džungle, kde narazíme na naučnou stezku, po které se asi hodinku projdeme džunglí. Vrátíme se k taxíku a jedeme poslední 3 km na vrchol Doi Ithanonu. Fotíme se u tabulí s nápisem nejvyšší bod Thajska 2565 m, projdeme se po vrcholu, dáme si v bufetu kafíčko a vracíme se zpět. Zastavíme se u vyhlídkového bodu – výhledy do kraje. Odbočíme k vodopádu Wachiratan – je to největší a nejkrásnější vodopád, který jsme viděli. V Chom Tongu hledáme hospůdku na oběd a pak autobusem jedeme zpět do Chiang Mai. Večer na večeři do čínské hospody a ještě jednou jdeme na noční trhy a pak si dáme karty před spaním.

Pátek 17. 2.

Dnešní den v Chiang Mai máme vlastně navíc – měli jsme odjet o den dříve, ale nebyly jízdenky. Jedeme opět specielním taxíkem k lesnímu chrámu U Mong. Je to trochu jiný Wat, je skrytý v lese, je ideálním místem pro meditace (jsou zde meditační chodníčky) a zvláštností jsou tunely pod hlavní chedi. Po prohlídce jdeme pěšky směr univerzitní areál. Univerzita v Chiang Mai je největší na severu Thajska, má 107 kateder a 26000 studentů. Procházíme areál univerzity, který je opravdu rozlohou obrovský. Když už jdeme skoro 2 hodiny a ještě jsme nepřešli areál na šířku, svezeme se kousek univerzitním vláčkem. Nakonec se nám podaří dojít na severovýchodní roh areálu, odkud je to už kousek ke vchodu do místní ZOO. Za 100 B kupujeme vstupenky a procházíme celou ZOO. Je úplně jiná, než jsme dosud viděli a i Ota, který váhal, zda vůbec na prohlídku jít, je úplně nadšen. Kromě jinde běžných zvířat vidíme i tučňáky, medvídky Koala a ve zvláštním pavilonu vzácné medvídky Panda. Zpět jedeme místním sorng taa ou za 30 B. Večer znovu do oblíbené hospody na večeři a pak jdeme na procházku po netradiční trase, kde jsou hospůdky pouze s thajskými popisy a s obsluhou mluvící jen thajsky. Máme trochu problém dostat i oblíbený banánový pancake. Kolem budov výškových hotelů dojdeme zpět do našeho hotelu.

Sobota 18. 2.

Ráno si zajdeme na thajskou polévku k snídani a pak si dáme hlavní bod dnešního programu – tradiční thajskou masáž. Jen Ota vynechá, dal si ji už v Bangkoku. Po masáži následuje Lubošovo pátrání po zapomenutém mobilu pod prostěradlem v již předaném pokoji, které je úspěšné. Jdeme k naší včerejší večerní hospůdce na místní speciality, bohužel je ale v provozu pouze večer. Zapadneme do nebližší hospůdky, kde jsou ale opět nápisy pouze v thajštině, vybereme si tedy podle obrázků v jídelním lístku. Když přinesou Jitce kopec jídla na talíři a ostatním dlouho nic, Ota usoudí, že to jídlo pro všechny, tak si ho rozdělíme na donesené talíře a sníme. Teprve pak přinesou další jídlo i ostatním, takže jsme snědli Jitce oběd. Další a poslední překvapení je při placení, porce byly velké a cena tomu odpovídá, celkem skoro 700 B, což je tak třikrát víc než obvykle. Vracíme se do hotelu, vyzvedáváme bagáž, hledáme taxi a odjíždíme na nádraží. Vlak odjíždí ve 14,50 směr Bangkok. Je to trochu skromnější lehátkový vlak, cena je také nižší. Vychutnáváme si výhledy na okolní krajinu až do setmění.

Neděle 19. 2.

Vcelku dobře vyspaní přijíždíme s menším zpožděním ráno v 6 hod. do Bangkoku. Před nádražím hned sháníme taxi a přejíždíme na druhé bangkocké nádraží – Thonburi. V 7,50 odjíždíme směr Kanchanaburi. Cesta je příjemná, přijíždíme v 10,50 hod. Taxi nás převáží do hotýlku Jolly Frog. Nachází se na břehu světoznámé řeky Kwai, jsou to převážně bungalovy (pouhých 200 B za pokoj), uprostřed je malý parčík. Dáme si v restauraci našeho hotelu oběd a vyrážíme do města. Na ulici nás zaujme půjčovna kol, tu první zavrhneme, protože kola vypadají dost nepojízdně, ve druhé si ale půjčujeme za 30 B kola a vyrážíme na projížďku. První a nejdůležitější zastávkou je most přes řeku Kwai (správně se vyslovuje Kvé, Kvaj je buvol, jak jsme si přečetli v průvodci). Je to velká turistická atrakce, přes most jezdí zvláštní vláček, je zde muzeum, stánky, restaurace atd. Při stavbě železnice z Thajska do Barmy za II. světové války, jejíž součástí byl i tento most, zahynulo 100000 místních dělníku a 15000 vojáků (hlavně z Anglie, Holandska a Austrálie). Vše je popsáno ve známé knize a ve filmu. Vše si důkladně prohlédneme a jedeme na kolech dál. Dostáváme se po místních silničkách ke stádu vodních buvolů, místním kravám, do vesnice a okruhem se zastávkou na ledovou kávičku se vracíme do Kanchanaburi. Jedinou vadou je, že Ota píchne kolo a musí jet polovinu cesty po prázdném kole. V půjčovně si kolo vymění a pokračujeme do města na největší hřbitov vojáků padlých při stavbě železnice. Je krásně udržovaný a na jednotlivých náhrobcích jsou často velmi osobní a dojemné vzkazy. Vedle je ještě čínský zase úplně jiný hřbitov. Projíždíme městem a prohlížíme si ještě zajímavé čínské chrámy poblíž řeky. Vracíme kola a jdeme na večeři do naší restaurace a po večeři si dáme ještě karty u našeho bungalovu.

Pondělí 20. 2.

Ráno se snažíme co nejdříve posnídat, po sedmé hodině ale naše restauračka ještě nefunguje a navíc po snídani se nám nedaří chytit žádného taxíka na autobusové nádraží, které je dost daleko. Autobus v 8 hod. vzdáváme a dojdeme na autobusák pěšky. Odjíždíme v 9,00 h. normální linkou do národního parku Erawan. Zaplatíme u vstupu poplatek 200 B a v 10,45 jsme na konečné autobusu. Po malém občerstvení se vydáváme na celodenní prohlídku sedmistupňového vodopádu Erawan. Hned u druhého stupně Ota neodolá a osvěží se ve velké tůni se sprchou pod širokým vodopádem a jako nášup má ožužlávání nohou od hejna dosti velkých ryb. Pomalu stoupáme kolem vodopádu, fotíme vodopády, džungli a taky drzé opice, které nám málem ukořistily jednu igelitku se svačinou. Postupně se také noříme do osvěžujících tůní, protože jinak je dost velké vedro. Po pauze a koupání u sedmého, posledního stupně vodopádu se pomalu vracíme zpátky. Ještě se naposledy vykoupeme u druhého stupně, potkáváme velkou českou výpravu s průvodcem a vracíme se k autobusu. Kupujeme malé občerstvení a v 16,00 odjíždíme do Kanchanaburi (autobus za 50B). Sprcha, večeře a nákupy v „Seven Eleven“ na příští den.

Úterý 21. 2.

Ráno se sbalíme, uděláme poslední foto řeky a našich bungalovů a pěšky se přesuneme na nádraží. V 7,19 odjíždíme vlakem do Bangkoku. Na nádraží seženeme taxi a po trochu těžší domluvě s taxikářem, který neumí anglicky, jedeme na autobusové nádraží Mo Chit. Je to velké severní autobusové nádraží, najdeme příslušnou pokladnu a platíme jízdenky minibusem až na ostrov Ko Chang (300B – 350 km). Dáme si ještě v místní samoobslužné restauraci oběd, nakoupíme ovoce a vodu a pak nás paní pokladní odvede až k minibusu. Ve 12,15 odjíždíme zánovním klimatizovaným minibusem Toyota pro 12 cestujících směr Ko Chang. Minibus jezdí na plyn, po cestě máme dvě technické čerpací zastávky, kdy si můžeme koupit občerstvení. Jedeme převážně po dálnici nebo „rychlostních“ silnicích a v 17,30 jsme v přístavu Laem Ngop. Řidič nás pakuje ven, takže až na ostrov nepojede. Kupujeme si jízdenky na trajekt za 80 B, nastupujeme a hned po naplnění trajektu auty odplouváme. Cesta trvá asi půl hodiny, fotíme zapadající sluníčko nad ostrovem. Na ostrově Ko Chang jsou v přístavu už připraveny místní „sorng taa ou“, nacpeme se dovnitř, naložíme baťohy na střechu a jedeme z východního na západní pobřeží. Silnice vede přes kopec, vystupujeme hned v první civilizaci na „White Sand Beach“. Po pár metrech narazíme na docela levnou ubytovnu Arunee resort a za 350 B za pokoj se ubytováváme. Jsou to hodně staré a zanedbané bungalovy, je zde velká postel a sociální zařízení, jinak nic. Vybavení v našem bungalovu je dost v dezolátním stavu, ale zažili jsme už taky horší a nemáme s tím problémy. Jdeme ještě po hlavní „štráse“ na večerní procházku a dáváme si večeři.

Středa 22. 2.

Dnes má Blanka narozeniny, tak ji ráno budíme s gratulací. K snídani si kupujeme v „Seven Eleven“ jogurty a nějaké buchty. Celý den věnujeme relaxaci a koupání v moři. Po ránu je to úplný „volej“, klidné a čisté moře, písečná pláž a velice pozvolný vstup do moře. Zajdeme si na oběd do naší hospůdky, po obědě odpočinek vleže v bungalovu a kafíčko a pak až do večera koupání. Na pláži ležíme pod obrovskými stromy ve stínu, je to paráda. Na večeři nás zve Blanka a tak si vybíráme před hospodou žraločí a barakudí steak a necháváme si ho hned s pečeným bramborem připravit. K tomu něco na pití a ještě zeleninový salát a je to opravdu skvělá večeře. Po večeři si cestou domů dáme jako chuťovku smažené malé chobotničky a v krámu chlazené pivko Chang. Popíjíme pivko před bungalovem, pokecáme a jdeme spát.

Čtvrtek 23. 2.

Pro změnu má dnes narozeniny Jitka. Vybičuju se a před osmou klušu na druhý konec do krámu Green pro narozeninový dort. Musím sice půl hodiny čekat, až se dostaví pan vedoucí, ale dort nakonec je. Dáme si ho ke snídani a program je pak stejný jako včera, tedy koupací. Kromě koupání se projdeme po pláži na obě strany až na konečnou. Celý ostrov je krásně zelený, porostlý lesem, na pobřeží je spousta hotelů a chat, uvnitř ostrova je také několik vodopádů. Večeře je dnes na pozvání Jitky a je to opět ryba s bramborem a salátem, zase výborné.

Pátek 24. 2.

Čas strašně rychle letí a my se dnes musíme loučit s ostrovem Ko Chang. Po snídani se sbalíme a jdeme se naposled vykoupat do moře. Měním si ještě v bankomatu bahty na poslední dny a v 10,15 odjíždíme do přístavu. V 10,50 odplouváme trajektem a v 11,15 jsme na pevnině. Hned nás odchytávají nahaněči a kupujeme jízdenky na minibus do Bangkoku. Odjíždíme v 11,30, po cestě opět dvě zastávky s občerstvením. V Bangkoku nás čeká nemilé překvapení. Je pátek a silnice jsou ucpané a nemůžeme se dostat do cíle našeho minibusu. Nakonec nás vyloží uprostřed Bangkoku. Rozhodneme se použít už známy Sky train na stanici Victory Monument a odtud známým autobusem č. 157 do ulice Khao San. Ubytováváme se v našem Donna House. Vyzvedáváme si naše 2 baťohy z depozita. Zdrželi jsme se, je už po osmé večer. Jdeme ještě na poslední večerní procházku po Khao San. Luboš s Otou by zašli na erotickou šou, kam nás taky místní nahaněči lákají, ženská část výpravy se ale tváří kysele a tak z toho bohužel nakonec sejde. Dám si alespoň banana pancake a pivko a jdeme po půlnoci spát.

Sobota 25. 2.

Posnídáme s Jitkou v naší hospůdce „Number One“. Ota s Blankou vyrážejí na trhy u řeky utratit poslední bahty. Já s Jitkou jdeme po snídani okolo Monumentu Demokracie na Golden Monte. Je to vlastně uměle vytvořená malá hora uprostřed města a na jejím vrcholu je zlatá stúpa. Vystupuje se po točitém schodišti po úbočí a na vrcholu jsou opravdu nádherné výhledy na celý Bangkok. Po cestě jsou malé i velké zvony, budhistické svatyně a jiné památky, malé vodopádky, stromy, květiny a různé obchůdky. Po sestupu ze Zlaté hory navštívíme ještě vedle stojící Wat Saket. Vracíme se kolem malé pevnosti a prohlédneme si poslední opravdu nádherný Wat Ratchanatdaram. Byl velkým nákladem v posledních letech opraven a je to kombinace bílých zdí a nádherných dřevěných věžiček a ozdob. Uvnitř je bludiště chodeb s výstavou obrazů. Vracíme se před polednem už ve velkém vedru do Donna House, dáme si sprchu, sbalíme a odevzdáváme pokoj. Jdeme na poslední oběd v „Number One“ a na ulici Khao San nakupujeme poslední dárky. Ota s Blankou se vrací z nákupů, ještě poslední ledová kávička a pivko z lednice našeho hoteliéra. Hledáme taxi a odjíždíme na letiště. Silnice jsou dost plné a vidíme na dálnici v opačném směru ošklivou nehodu se shořelým autem. Na letišti máme trochu míň času a tak nakonec nestihneme utratit posledních pár desítek bahtů. Odbavujeme zavazadla až do Prahy a v 18,55 odlétáme do Kantonu. S jednohodinovým časovým posunem a zpožděním přistáváme před 23. hodinou. Vystupujeme na ploše, jedeme autobusem, následuje shánění letenek na další cestu, přísná osobní kontrola před odletem, takže je dost kalup a zmatek, abychom nezpozdili odlet letadla do Paříže. Čínský personál je taky nervózní a někdy i poklusem přebíháme po letišti. Nakonec všichni šťastně nastupujeme do obřího Boeingu Air France (10 sedadel vedle sebe) a jen s malým zpožděním o půlnoci odlétáme.

Neděle 26. 2.

Cesta je velmi dlouhá, letíme skoro 10000 km více jak 13 hodin a v 6 hodin středoevropského času (v Číně je o 7 hodin více) přistáváme v Paříži. V letadle jsme dostali dobrou večeři (mohli jsme si vybrat mezi francouzskou a čínskou) s francouzským vínečkem a koňáčkem a taky bohatou snídani. Uprostřed letu bylo k dispozici další občerstvení (nápoje, obložené chleby, polévky). V Paříži čekáme 7 hodin, utrácíme drobná eura za kafe a buchty a ve 13,10 opět s Air France odlétáme do Prahy. Přilétáme ve 14,45, vyzvedáváme zavazadla. Nastává poslední malá komplikace, ze 4 baťohů dorazily jen 3, Blančin baťoh zůstal v Paříži. Po reklamaci dorazil druhý den a byl dovezen Otovi. Jedeme na hlavní nádraží a nejbližším vlakem domů. Blanka jede rovnou do Ostravy a my Oušťáci do Ústí nad Orlicí. V 18,40 vystupujeme na nádraží v Ústí a v mrazivém počasí odjíždíme domů. Výlet se nám líbil a jsme rádi, že jsme se ve zdraví vrátili.

Luboš

  • KLUB ČESKÝCH TURISTŮ
  • BO CO spol. s.r.o.
  • Dokempu
  • Cyklisté vítáni
  • Kudy z nudy
  • Turistický portál České republiky
  • BOOKING.COM
  • VODÁCKÉ PŮJČOVNY
  • LE DESIGN STUDIO - TVORBA LOGA A GRAFICKÉHO DESIGNU
  • top50
  • top pce
  • top
  • top 50
  • top
  • camp roku 2016